Investice do umění je jednou z možností alternativních aktiv. Kvalitní umění může v dlouhodobém horizontu několikanásobně zvýšit svou hodnotu. Jak ale o dílo bezpečně uložit a pečovat o něj? Navštívili jsme depozitář, který je jen kousek od Prahy!

Jako kdyby se nemocniční sál spojil s bezpečnostním úkrytem. Tak bych zcela jednoduše charakterizovala depozitář, který jsem měla možnost navštívit. Při prohlídce jsem zjistila, že se nejedná pouze o budovu k uskladnění uměleckých děl či dalších hodnotných předmětů, ale o komplexní bezpečnostní systém. Během procházení po depozitáři máte chvíli až pocit, že se pohybujete v akčním filmu či detektivce. Nikoliv, že jste pouhý kousek od Prahy.

V depozitáři mě uvítal jednatel René Rohan a manager Michal Bedřich, kteří mě provedli po budově i galerii, která je otevřená veřejnosti. Vynechali jsme však části, kde mají své předměty uložené majitelé, jež mají zajištěný vstup výhradně pověřených osob. Že jsem navštívila další „utajená“ místa však neznamená, že bych se dozvěděla něco konkrétního o obrazech, umělcích či majitelích. „Je tu něco slavného?“ Zajímalo mě. Pánové se pouze pousmáli se slovy: „To my vám říct nemůžeme.“ Protože nejsem expert na umění, odcházím tak pouze s tím, že je v depozitáři uložená socha maršála Koněva, která zažehla mnohé spory Prahy s Ruskem o tento pomník.

Jak vám depozitář pomůže?

Základní funkcí depozitáře je uložení vašeho majetku v zabezpečeném a pro různé vzácné předměty (včetně uměleckých děl) uzpůsobeném prostředí. Depozitář musí splňovat normy pro uchování předmětů, zvláště obrazů, jejichž plátna jsou náchylná na znehodnocení právě prostředím. Vliv na obrazy a další vzácné předměty má nejen prach, ale i vlhkost (ať již příliš vysoká nebo naopak nízká) či mastnota. Že doma mastnotu nemáte? René Rohan mě ujistil, že v domácnosti mastnota je prakticky všude. „Při vaření se uvolňují mastné částice, které se nalepí na obraz,“ upřesnil mi René a dodal, že to je důvodem, proč staré obrazy bývají zahnědlé, tmavé. „Majitelé je dají zrestaurovat. Když je hotovo, většinou nevěří, že jde o jejich obraz. Vypadá úplně jinak,“ sdělil René.

Úschova, a tím také ochrana, majetku není však jedinou úlohou depozitáře. „Umělecká díla vozíme i na výstavy, zařizujeme jejich uložení v muzeích atd.,“ podotkl Michal Bedřich, manager depozitáře Artex a doplnil, že se tak děje pouze na přání – či schválení – majitele díla. Např. zmíněná socha maršála Koněva v depozitáři čeká na vystavení v Muzeu paměti 20. století.

Drahá díla si vyžadují unikátní zabezpečení: Je depozitář řešením?

Ano. Po celé světě by depozitáře umění měly splňovat jasné bezpečnostní předpoklady, a to nejen ve vztahu k trestným činům, ale zvláštní uzpůsobení s ohledem na veškerá rizika – např. požár, vlhkost, poničení… Splnit předpoklady a podmínky pro přepravu a úschovu děl nemusí být jednoduché. Inspiraci lze ale hledat v zahraničí. Například depozitář Artex, který jsem měla možnost navštívit, je členem celosvětové logistické sítě certifikovaných dopravců umění ICEFAT. Členové mají možnost spolu komunikovat a vzájemně si vypomáhat. Zmíněný depozitář proto vznikl za pomoci a zkušeností expertů z Rakouska, USA a dalších států, kde mají letité zkušenosti s úschovou děl a výstavbou depozitářů.

ČTĚTE TAKÉ: JAK NA PLÁNOVÁNÍ UMĚLECKÉ SBÍRKY?

Jaké podmínky musí depozitář splňovat?

Díla ukrytá v depozitáři musí být perfektně zabezpečena a vyžadují jasné předpoklady prostředí pro jejich uložení. Je nutné myslet proto opravdu na všechno – i na nepravděpodobné. Podmínky bychom tak mohli rozdělit na bezpečností, protipožární, anonymity a klimatu prostředí.

Bezpečnostní podmínky

Zabezpečení v depozitářích umění je, lze říci, excelentní a těžko prolomitelné. Není se čemu divit, depozitář ukrývá hodnotné předměty – ať již se jedná o depozitář umění, cenných papírů… Do budovy je proto těžké se dostat. A když už dovnitř potenciální lupič pronikne, nedostane se zpět. Bezpečnostní systém mi podrobně vysvětlil jednatel depozitáře Artex, René Rohan. Celé zabezpečení je připravené nejen na možný útok např. zločinců, ale i na tu situaci, že si zlodějíček vezme rukojmího, který jej ke vzácnostem dovede.

Vstup do budovy i samotného depozitáře je bezpečnostně zajištěn. Samozřejmě nechybí kamery ani ozbrojená ochranka. Veškeré sklo na budově je neprůstřelné. Dveře jsou pancéřové. A do toho je vstup zajištěn speciálním systémem na otisk ruky. Nejedná se však o otisk jako na policii či čtečku jako na mobilním zařízení, tento přístroj, scanuje krevní řečiště ruky. Tedy má záznam o všem, co se na ruce i uvnitř ní děje. Jen pověřené osoby se mohou dostat dovnitř. Jakmile něčí ruka odemkne dveře, jednatel René Rohan dostane na mobil SMS – a získá informaci, kdy a kdo vcházel do depozitáře.

Ruka však není záruka vstupu. Po příchodu je nutné odjistit alarm unikátním přístupovým kódem, který se mění co 30 sekund. Pokud jej osoba nestihne zadat, smůla, už se tam opět nedostane. Podobným způsobem se lze dostat i z depozitáře ven.

Co když pověřenou osobu doprovází muž v kapuci se zbraní v ruce? Depozitář je chráněn tajnými neviditelnými „bezpečnostními tlačítky“. Ne, nejedná o tlačítka. Jedná se o specifické nenápadné pohyby osoby, které nikdo nerozezná, že tak být nemají. Rozezná to pouze systém, který okamžitě přivolá ochranku i policii. Pověřená osoba tak může kdykoliv přivolat pomoc. Lupič si však svůj lup v klidu odnese s vědomím vítězství. Nepříjemné překvapení na něj bude čekat před budovou. Zkrátka ven se žádný zloděj nedostane.

Protipožární ochrana

Kdekoliv používáte elektřinu, hrozí zkrat. Jinými slovy, v dnešní době je riziko zkratu všude. Depozitáře musí být uzpůsobeny i pro takové riziko. Proto se u zamčení depozitáře automaticky vypíná elektrický obvod, mimo vzduchotechniku a bezpečnostní zařízení. Stejně jsou však veškeré elektrické dráty a kabely zajištěny speciálním protipožárním obalem – kdyby přeci jen k něčemu došlo, tento „kryt“ zajistí, že nevznikne požár.

Samozřejmě je vše doprovázeno opatřeními, která zakazují využití jakýchkoliv elektrických přístrojů v budově. Výjimkou jsou zařízení potřebná k provozu (opět vzduchotechnika, zabezpečení, světla…). Kuchyňka a veškeré zázemí pro backoffice je v jiné budově, než se nachází depozitář.

Podmínky anonymity

Diskrétnost je základem úschovy. Majitelé vzácností se tak mohou spolehnout na to, že nebude vyzrazeno, které dílo se v depozitáři nachází, ani kdo jej vlastní. Pověřené osoby s údaji pracují velmi citlivě a organizaci a administrativu mají řešenou šifrovaně. „Každé dílo má přiřazené vlastní QR kód. Obsah QR kódu je pak ale dále zašifrovaný. Jen my tak poznáme, komu dílo patří a další potřebné údaje,“ upřesnil Michal Bedřich. „Ani policii nesmíme nic sdělit. Pouze v případě, že se prokážou dokumentem, že hledají konkrétní dílo, které je kradené. Pokud budeme vědět, že předmět se nachází u nás, můžeme poskytnout více informací. Ale musí to být podložené oficiálním policejním dokumentem,“ doplnil René Rohan.

Podmínky klimatu prostředí, ve kterém jsou díla uložena

Depozitáře mají stanovené jasné podmínky prostředí. Vzácné předměty a díla nesmí být v příliš vlhkém ani suchém prostředí, vyžadují si konkrétní teplotu i maximální výskyt prachu. „Celoročně je stálá teplota 18°a vlhkost prostředí 50%,“ upřesnil Michal Bedřich, manager depozitáře Artex. O vzduch, vlhkost i prach se stará kvalitní vzduchotechnika. „Když tu byli měřit prach, řekli nám, že hodnota je stejná jako na chirurgickém sále,“ usmál se René Rohan. Popravdě mi prostředí chvílemi chirurgický sál i připomínalo.

Co může být uloženo v depozitáři?

Prakticky všechno hmotné. Alespoň pokud se bavíme o depozitáři umění, jako je např. právě navštívený Artex. V tomto depozitáři nejsou pouze umělecká díla, ale i dědictví. „Soud může rozhodnout o uložení majetku do depozitáře, dokud nebude dědictví vyřízeno. Je to proto, aby to dědici nerozprodali dřív, než bude vše ukončeno,“ upřesnil Rohan s tím, že i takové předměty jsou v jejich depozitáři uloženy.