I chyba zaměstnance, o které vedení vůbec nevědělo, dnes může firmu vystavit trestní odpovědnosti. Úřady ani soudy už nepřesvědčí jen složka interních směrnic založená v šuplíku. Rozhodující je, zda má společnost nastavená skutečně funkční pravidla, kontrolu a prevenci. Advokát Miroslav Papoušek z Advokátní kanceláře Valíček & Valíčková upozorňuje, že selhání uvnitř firmy může mít tvrdé dopady nejen na samotnou společnost, ale i na její vedení.

Firmu nevystavuje trestnímu riziku jen její jednatel nebo jiné vedení. Odpovědnost může založit i jednání zaměstnance, který má ve své oblasti určitou pravomoc a vystupuje jménem společnosti. Právě v tom bývá pro řadu podnikatelů největší problém. Představa, že pokud vedení o pochybení nevědělo, společnost zůstává bez rizika, už dnes často neobstojí.

V praxi může stačit jediný exces – například zaměstnanec, který v noci služebním vozem nezákonně vyveze nebezpečný odpad na ornou půdu, kterou tím kontaminuje. K dovození odpovědnosti celé společnosti pak stačí prokázat, že zdrojem odpadu bylo její vozidlo, i když konkrétní viník zůstane neznámý. Důsledky mohou být různé – od trestního stíhání až po zákaz účasti ve veřejných zakázkách. Pro některé firmy přitom takový postih může být existenční.

Směrnice v šuplíku už nestačí

Jednatelé dnes mohou riziko odpovědnosti za jednání svých podřízených snížit hlavně tím, že ve společnosti nastaví skutečně funkční prevenci. Nestačí už jen formální směrnice, kterou zaměstnavatel založí do složky a jednou za rok uspořádá školení s podpisem na prezenční listině. Soudy i orgány činné v trestním řízení stále víc posuzují, zda společnost měla reálně nastavený a fungující compliance systém. Tedy nejen pravidla na papíře, ale také mechanismy, které v praxi pomáhají odhalovat problémy a předcházet jim. Patří sem srozumitelně definované povinnosti, funkční oznamovací kanály i průběžná kontrola toho, zda zaměstnanci pravidla skutečně dodržují.

Pokud jednatel prokáže, že compliance systém nastavil promyšleně, průběžně ho vyhodnocoval a dohlížel na jeho fungování, může při individuálním selhání konkrétního zaměstnance výrazně snížit riziko dopadu na společnost i na sebe osobně. Jednoduše lze tedy říct, že pokud firma umí prokázat, že vynaložila veškeré úsilí a přijala všechna dostupná opatření k zamezení spáchání protiprávního činu, zprostí se trestní odpovědnosti.

Péče řádného hospodáře není jen formalita

Kromě odpovědnosti za selhání zaměstnance hrozí jednateli při nedostatečné pečlivosti i další rizika – například odpovědnost za škodu. Ta statutárnímu zástupci vznikne, pokud se ukáže, že nejednal s péčí řádného hospodáře. Jinými slovy, pokud nepostupoval informovaně, pečlivě a loajálně.

Typickým příkladem je situace, kdy vedení uzavře obchod s podezřelou společností, aniž by si ji dostatečně prověřilo. Může jít o firmu s nejasným vlastnickým zázemím, minimálním kapitálem nebo historií spojenou s insolvencemi. Pokud takové rozhodnutí způsobí škodu, nemusí její důsledky nést jen společnost. V krajním případě může dopadnout i na soukromý majetek jednatele.

I kvůli přísnějším kontrolám úřadů tak dnes podnikání vyžaduje větší obezřetnost než dřív. Z naší praxe vyplývá, že jedním z nejčastějších rizik zůstává pasivita. Mnoho jednatelů překvapivě stále spoléhá na to, že pokud o problému nevěděli, nemohou za něj nést odpovědnost. Právě nefunkční kontrola nebo chybějící prevence ale bývají tím, co orgány a soudy hodnotí jako zásadní selhání.

Bezpečné řízení společnosti tak dnes nestojí jen na prověřování obchodních partnerů, ale i na tom, jak má společnost nastavené své vnitřní fungování. Rozhodující není počet interních směrnic, ale to, zda vedení rizika skutečně řídí. A právě v tom se často láme, zda společnost problém ustojí, nebo nikoli.