Jak ke správě majetku přistupují čeští mileniálové? Co mladou generaci inspiruje a vede k úspěchu, nebo jak se financuje startup? Nejen o tom mluvil Jiří Diblík, spoluzakladatel startupu VOS.health v rozhovoru pro Wealth Magazín.

Jiří Diblík je mladým úspěšným podnikatelem. Se svým startupem VOS.health přilákal pozornost nejen investorů, ale i novinářů. Jak se může mladý talent stát takto úspěšným v pouhých 24 letech? „Podnikám už asi od 12 let, teď je mi 24. V 16 letech jsem se nechal právně zplnoletit, abych mohl začít podnikat a investovat,“ prozradil Jiří, který si také libuje v investování, především do kryptoměn nebo technologií. V současné době se hodně diskutuje o tom, že movití mileniálové jsou velkou výzvou pro Wealth Managery. Jak mladý startupista přistupuje ke správě majetku?

KE STAŽENÍ WEALTH MAGAZÍN – PREMIUM: JAK SPRAVUJÍ MAJETEK ÚSPĚŠNÍ STARTUPISTÉ?

Spoluzakládal jste několik úspěšných startupů. Můžete čtenářům upřesnit, o jaké společnosti šlo?

Aktuálně se nejvíce věnuju společnosti, která se nazývá VOS.health, což je platforma a mobilní aplikace na komplexní péči o duševní zdraví. V aktuální době pomáhám více než 1 milionu uživatelů po celém světě pečovat o duševní zdraví, primárně pak v rámci Evropy.

Dále je to inovativní laboratoř Qusion.com, ve které jsme vytvářeli komplexní softwarový řešení na míru. Primárně jsme stavěli startupy na klíč. Právě z důvodu VOS.health, abychom se tomu mohli věnovat na plno, jsme v loňském roce odprodali agenturní část. To jsou ty hlavní projekty, které běží.

Historicky jsem ale vytvořil několik digitálních firem. Některé z nich se prodaly, některé nedopadly. Podnikám už asi od 12 let, teď je mi 24. V 16 letech jsem se nechal právně zplnoletit, abych mohl začít podnikat a investovat. Mimo to, že jsem historicky vždycky budoval, tak jsem i investoval. Mně se investování točí kolem technologických firem. Tam jsou samozřejmě majoritně zastoupené kryptoměny, obecně projekty spojené s Web3 a blockchainem. Potom to jsou technologické firmy v rámci akcií.

Jste velmi mladý a již máte za sebou několik úspěšných projektů. Co za tím stálo? Jaká cesta vedla k tomu, že jste nyní tam, kde jste?

Asi to je tím, že jsem v oboru od 12 let. Dřív se tomu asi nedalo říkat podnikání, ale spíš takové hraní. Víceméně jsme ale ty první projekty začali stavět už na základní škole. Dřív jsem hrál vrcholově tenis. Pak jsem měl zranění, tenisový loket. Vždycky jsem chtěl být ve všem nejlepší, ale v tom tenise už to nešlo. Našel jsem se právě v tom podnikání a tvoření. Jsem kluk z malého města, z Vysokého Mýta. Vyrůstal jsem na sídlišti a vždycky jsem chtěl tvořit velké věci. Díky tomu jsem věděl, že pokud budu trávit čas ve škole a budu se soustředit na to, abych měl samé jedničky, tak nikdy nic velkého nevytvořím, Byl jsem na osmiletém gymplu, ale tenkrát jsem si uvědomoval, že nemusím hrotit předměty jako biologii, chemii, dějepis, které mi budou ve finále k ničemu. Jde spíš o to dohledat si informace a chápat souvislosti. Uvědomoval jsem si, že v tomhle je to školství špatně nastavené. Začal jsem se to proto rozvíjet sám, přestal jsem chodit do školy a udělal jsem si individuální plán. Vzdělával jsem se sám v tom, v čem jsem chtěl a co mě baví.

Jak byste definoval úspěšný start-up?

Ono je to těžké říct. Ať chceme nebo ne, většina startupů žije na hranici toho, jestli bude mít na výplaty příští měsíc nebo ne. V tom startupovým ekosystému je to v ČR hodně v plenkách a mladých rostoucích firem s globálními ambicemi je tady v Česku bohužel furt strašně málo. To, co tady dneska vidíme, je jen vrchol ledovce. Třeba to, co se dočtete ve Forbesu. Ale ve finále všechny ty firmy mají ohromně těžký firemní život. Nikdy nevíme, jestli zvládneme další kolo financování, jak to dotáhnout úspěšně do finále a získat prostředky na to, abychom mohli nadále fungovat. Hranice mezi brutálním úspěchem a krachem je strašně malá. Startupy často balancují na hraně.

[swpm_protected for="2-3-5" custom_msg="Tento obsah je dostupný pouze pro čtenáře registrované v komunitě čtenářů Wealth Magazínu."]

S mým věkem a zkušenostmi s projekty je hrozně těžké, abych to tady nějak generalizoval a říkal, co je dobrý a špatný. Vždycky se jen snažím k tomu přistupoval tak, aby to, co tvoříme, nás bavilo a přinášelo nám to smysluplné hodnoty. Tak to vidím i kolem sebe. Většina mých kamarádů jsou zakladateli startupů. Vidím, že i pro ně je nejdůležitější, aby je to bavilo, měli jsme kolem sebe super tým schopných lidí, kteří by přinášeli nějaké hodnoty a tvořili něco nového.

Podnikání, jak je samo definováno, je soustavná činnost za účelem dosažení zisku. Každý startup to tam mít musí. Pak jde o to, jakou hodnotu by to mělo přinášet. Pro nás je to třeba to, že chceme zachraňovat životy a pečovat, přinášet nástroje pro péči o duševní zdraví. Pro někoho jiného ta hodnota může být, že tvoří investiční platformu, chce lidem vydělat více peněz, někdo chce zase zefektivnit dopravu. Každý tu hodnotu má jinou, ve finále všem jde v podnikání o to, aby dosáhli zisku.

Minimálně já, a myslím, že i ti jiní mladí podnikatelé ve startupech, jsme v té fázi, že ještě máme ten svůj hon za pokladem před sebou. Teď budujeme, stavíme a vlastně bez toho bychom nedokázali být. Mě to hrozně baví, teď jsem v nejlepším věku něco tvořit, mám spoustu energie, nemusím tolik spát a můžu makat a vytvářet velké věci.

Co všechno stojí na počátku před založením startupu?

Nevím, jestli moje odpověď bude relevantní pro movité jedince (smích). Startupy jsou klasické firmy, jen se tomu teď říká startup. Když si otevřete obchod s párkem v rohlíku na Jiřáku (Jiřího z Poděbrad v Praze, pozn. autorky), tak to taky bude startup. Je to jenom další firma, která je nová. Já se na to dívám tak, že je to firma, která je mladá a má ambice dynamicky růst.

Co se týče financování, existuje několik možností, jakým způsobem můžete ten podnik na začátku rozvíjet.

Nicméně většina startupů, které už nějak fungují a ten tým je víceméně fundovaný, už má nějaké zkušenosti. Ti jdou pro peníze do venture capitalu, tedy rizikových fondů. V rámci ČR je takových fondů, které investují do startupů, v řádu nižších desítek. Do nás konkrétně investoval investiční fond Reflex Capital, za kterým stojí Ondřej Fric, nebo investiční skupina Miton. Není to venture capital, ale skupina úspěšných internetových podnikatelů, kteří vydělali velké množství peněz. Teď investují do jiných nadějných podnikatelů a pomáhají jim plnit jejich sny.

Mluvil jste o tom, že založení startupu je jako založení jakéhokoliv jiného podniku. Není ale zrovna v tom financování rozdíl?

Rozdíl je v tom, jestli to tzv. bootstrapujete, což znamená, že financujete firmu vlastním kapitálem, vašimi prostředky nebo tím, jak firma roste a má vlastní kapitál, tak je schopna investovat. Nebo abyste urychlili ten růst, vezmete si cizí kapitál, který vám to pomůže urychlit. My jsme tu první firmu, Qusion, financovali sami. Tehdy jsem přišel do Prahy a neměl jsem nic. Vyrostli jsme vlastně z 0 na 35 zaměstnanců bez jakékoliv externí investice. Tuhle firmu jsem prodal. Ve VOSu jsme taky začínali tím, že jsem to investoval já z vlastních prostředků. Ale potřebujeme růst rychle. Když chcete v technologii růst rychle, potřebujete hodně lidí. Programátoři a podobné pozice, to je docela drahá sranda. Je drahá sranda to i marketovat, pokud chcete rychle expandovat. Jsou to takové peníze, na které bych já sám nikdy nedosáhl.

Růst rychle bez externího financování venture capitalem by nešlo. Samozřejmě je tu možnost nějakého úvěru. Proto je tam i rizikový kapitál. Musíme si říct, že 9 z 10 startupů zkrachuje. Např. do firmy se půjčí 60 milionů, které by s největší pravděpodobností tak, jak ta statistika vychází, zakládající tým zadlužily do konce života. My do toho samozřejmě jdeme na plno a investujeme do toho vlastní peníze, ale nejdeme do toho rizika, že bychom tady ručili vlastním krkem 60 milionů.

Proto ty fondy standardně investují do startupů, mají peněz mnohem víc a investují do nižších desítek startupů. Vědí, že z těch 30 startupů, kam investovali a do každého poslali po 20 – 30 milionech, se statisticky 2 – 3 stanou úspěšnými. To jim pak celý ten fond zaplatí a pokryje ztráty.

Založení a řízení jakékoliv společnosti vyžaduje efektivní správu a plánování firemního a často i osobního majetku. O to víc je na to kladen zřetel, pokud je podnik úspěšný. Jaký je váš přístup k ochraně vašich aktiv?

V rámci firemních aktiv to není moje zodpovědnost. Můj společník je zároveň CFO a CEO, takže má na starosti všechny finanční záležitosti Já chci tvořit a nechci řešit smlouvy a peníze. V rámci firmy mám o tom přehled, ale jsem „hands off“. To řeší můj společník, který se stará o finance a správu cashflow. U nás je náročné to, že 95 % příjmů máme ze zahraničí. Musíme danit v jednotlivých státech.

V rámci mých osobních aktiv to mám rozdělené. Dlouhodobě několik let jedu v kryptoměnách. Spíš to ale beru dlouhodobě. Nějaký intradenní trading jsem řešil, když byla krize a začal covid, válka. Řeším to v takových situacích, kdy se hodí dělat intradenní trading. Ale na prvním místě mám business. Snažím se mít portfolio rozvrstvené, abych se o něj nemusel starat. Abych měl dlouhodobou strategii, mám vytipované instrumenty, do kterých chci své prostředky investovat. Když mi přibývají moje osobní prostředky nebo chci investovat, tak si to rozinvestuju, ale v aktivní likviditě se snažím mít ty peníze rozprostřené mezi nejrůznější instrumenty.

Máte již nějakým způsobem řešené nástupnictví ve Vašich společnostech?

Nad tím jsem vůbec ještě nepřemýšlel.

Využíváte služeb profesionálního poradce na správu majetku?

Ne. Měl jsem několik zkušeností, ať již s finančním poradcem nebo s kýmkoliv, kdo přišel s tím, že se mi o to postará. Nikdy jsem neměl štěstí, že bych narazil na někoho kvalitního, z koho bych cítil, že se o to postará dobře. Nejlíp se o to dokážu postarat já sám osobně. Musíte si samozřejmě uvědomit, že s tím, s jakou velikostí majetku nakládám, to není nic závratného. Ve chvíli, kdy se jedná o vyšší desítky milionů, tak je to asi nutné. V té fázi, kde jsem já, jsem furt startupista, který investuje primárně do kryptoměn a do toho staví vlastní startup, do kterého dává všechno. Víceméně kdybych o všechno přišel, tak se svět nezboří. Spíš chci teď budovat a stavět nové věci, snažím se maximum prostředků investovat právě do svých firem.

Věnujete se také filantropii?

Ještě ne. My jsme na začátku. Potřebujeme investovat do růstu. Období, kdy filantropické aktivity budou na nás, je ještě daleko před námi.

Jako úspěšný startupista jste dělal i agendu na CEE Wealth Summit. Co bylo za tím, že skupina, která dělá summit pro Wealth Managery a Family Offices, si pro svou agendu vybrala startupistu z oboru duševního zdraví?

Bylo to dáno tím, že se známe s pořádajícím Family Officem. Bydlel jsem ve Švýcarsku, když jsme stavěli Qusion. Při té příležitosti jsem se setkal se zajímavými investory a Family Offices ve Švýcarsku. Potkal jsem se také s Davidem Grammingem, který pořádal event. Povídali jsme si a oni potřebovali vytvořit agendu pro efektivnější komunikaci mezi účastníky eventu. Poprosili nás, abychom jim s tím pomohli. Dali nám pak možnost vystoupit na tom eventu, abychom odprezentovali náš startup a ukázali Family Officům, co tvoříme.

Startupy jsou alternativní možností, kam Family Offices mohou investovat. My aktuálně fundraisujeme další investiční kolo. Krom venture capital je pro nás další možností financování právě od Family Officů. Samozřejmě pro Family Offices je investování do startupů extrémně rizikové. Já si myslím, že Family Offices spíš investují do venture capitalu, který pak ty prostředky rozinvestuje. S tím, že by přímo Family Office investovalo do startupu, jsem se setkal, ale je to méně časté, protože je to rizikové. Pokud ale má Family Office ambice podpořit mladé firmy, tak je to jedna z možností.

[/swpm_protected]