Dobročinnost je při plánování správy majetku často považována za ideální nástroj, jak stmelit generace, předat rodinné hodnoty a přivést děti k odpovědnosti. Realita ale bývá podstatně složitější. Pokud totiž pro darování peněz chybí jasná pravidla a mantinely, stává se filantropie jedním z nejrychlejších spouštěčů rodinných neshod.

Zatímco investice nebo chod firmy se řídí přísnou logikou čísel, filantropie stojí na osobním přesvědčení, emocích a světonázoru. Když se pak u jednoho stolu potkají různé generace s odlišnou životní zkušeností a bez nastavených procesů, z nástroje rodinné soudržnosti se velmi rychle stane aréna pro mezigenerační neshody.

Kde vznikají spory mezi generacemi

Rozpory mezi zakladateli a nastupující generací (NextGen) zřídka pramení ze zlé vůle. Mnohem častěji jde o střet dvou odlišných životních zkušeností a pohledů na svět. Jak ukazují metodiky mezinárodních organizací, jako jsou Rockefeller Philanthropy Advisors nebo americké National Center for Family Philanthropy (NCFP), napětí nejčastěji vzniká na jedné ze tří rovin.

První rovinou jsou rozdílné priority a podporovaná témata. Zakladatelé firem mívají silný lokální patriotismus a chtějí vracet hodnoty tam, kde jejich byznys vyrostl – typicky do místních nemocnic, sportovních klubů nebo regionální kultury. Nástupnická generace se naproti tomu dívá na svět v širších souvislostech. Zajímají ji systémové změny, inovace ve vzdělávání, duševní zdraví či ochrana klimatu. Pokud mladí odmítnou podpořit tradiční srdcový projekt rodičů, zakladatelé to mnohdy vnímají jako neúctu k rodinnému odkazu, zatímco mladí vidí v postojích rodičů pouhý sentiment.