Jaký je rozdíl mezi kurátorstvím a vedením nadace zaměřené na podporu umění? Nebo proč by se nadace měly zaměřit na investice? Proč je důležitá podpora umělecké sféry? Nejen o tom jsme se bavili s Davidem Koreckým, ředitelem Nadace pro současné umění.

„Pokud má mít výtvarná scéna v nadaci oporu, tak by měla dostat jasný signál, že naše opora a podpora je dlouhodobá, že to není jednorázová avantýra. Ve střednědobém horizontu mám tak jasně nastavený plán a cíle, abychom byli kontinuální a mohli naše programy plánovat dlouhodobě,“ zmínil David Korecký a upřesnil, že jedním z cílů je utvoření investičního portfolia pro zachování a zhodnocování nadačního kapitálu. V rozhovoru se dále podělil o to, jak nadace funguje, jaké jsou její cíle do budoucna nebo proč je pro nadace důležité věnovat se i investičnímu portfoliu.

V současnosti jste ředitelem Nadace pro současné umění. Dříve jste působil jako kurátor. Jak jste se od kurátorství dostal k filantropii?

Jako kurátor působím dále, a to na volné noze. Vždy jsem profesi kurátora vnímal jako mediátora mezi světem umělců a návštěvníků galerií, mecenášů nebo veřejných institucí. Kurátorství je velmi široký obor, nejedná se čistě jen o znalost současného umění. Jeho schopnostmi je vhodné poskládání umění na výstavě, nebo napsání textu, kterému bude rozumět široká veřejnost. To, že se teď starám o rozvoj Nadace pro současné umění, vnímám jako pokračování mé profese mediátora. V nadaci připravujeme grantové programy a snažíme se vyhledávat místa, kde se současnému umění nedaří, protože se mu nedostává potřebné podpory.

V čem se pak liší kurátorství a podpora, resp. řízení nadace zaměřené na umění?

To je náročná otázka, pokusím se ale odpovědět stručně. Kurátor se koncentruje na to, co chce umělec sdělit a hledá způsoby, jak toto sdělení dostat k širší veřejnosti. Ve srovnání s prací pro Nadaci pro současné umění a připravováním projektů podpory se to liší v tom porozumění onomu sdělení. Tedy nejen, že byste měla pochopit, co umělci chtějí sdělit, ale zároveň je důležité porozumět jazyku těch, kteří jsou ochotní a schopní podpořit vznik nových uměleckých projektů nebo jednotlivé umělce. Je to nutné, abyste jim mohla vysvětlit, proč je podpora potřebná, že umění samo od sebe vznikat nebude, a pokud ano, tak jen ve velmi omezené formě. Podpora pomůže, aby umělecká scéna byla zdravá a aby se ekosystém umění dynamicky rozvíjel. Umělecký ekosystém je jako síť vztahů, od galeristů přes sběratele nebo kritiky až po návštěvníky. Rolí nadace je posílit tyto vztahy mezi různými aktéry umělecké scény. Kurátor pak spíš posiluje rozpoznání sdělení umělce směrem k veřejnosti.

Lze Vaše nabyté zkušenosti a dovednosti z praxe kurátora aplikovat ve vedení Nadace pro současné umění?

Naprosto, protože jak jsem říkal, prací kurátora je mediovat sdělení umělce k širší veřejnosti. Nejtypičtějším příkladem jsou komentované prohlídky, kdy mluvíte ke konkrétnímu publiku a odhadnete, do jaké míry tomu rozumí, zda je otevřené chápat nové nebo obtížné postoje umělce.

Pro mě tyto komentovaný prohlídky v roli kurátora byly velkou průpravou pro to, abych mohl mluvit jménem nadace a umělců či uměleckých projektů, které chceme podpořit. Pochopení té cílové skupiny – posluchačů – je velmi důležité. Skupina filantropické komunity, a tedy potenciálních dárců, je velmi široká, jak profesně, tak generačně. Každý tak má jiné představy, jiná očekávání.

Proč by se měli filantropové zaměřit zrovna na podporu umění?

O výtvarném umění – na rozdíl od performativních umění, jako je divadlo, tanec anebo zčásti i hudba – panuje přesvědčení, že vše vyřeší trh. Když je výtvarný umělec dobrý a kvalitní, uživí se přece prodejem svých děl. Realita je ale jiná. Tam, kde něco vzniká, to není z důvodu, že si umění někdo kupuje. Je to z toho důvodu, že se v lidech zrodí talent, vášeň a potřebují své nápady zrealizovat. Pokud je to skromný, drobný nápad, ano, to asi dokáže realizovat svými silami. Pokud se ale jedná o velký umělecký projekt nebo např. založení organizace, to už vyžaduje finanční zázemí. Bez podpory se tedy neobejde, projekt pak ) nevznikne a nakonec si ho ani žádný sběratel nekoupí. To je důležité si uvědomit. Výtvarní umělci nejsou jen malíři dobře prodejných obrazů. Důležití jsou i ti, kteří hledají neprošlapané cesty, zkouší v umění experimentovat a rozvíjejí nové styly.

Druhým typem podpory, kterou svět umění potřebuje, je ta symbolická. Jde o projevení důvěry daným umělcům a o uvědomění si, že společnost a jednotlivci umění k životu potřebují. To je pak potřeba dát najevo, například i podporou vzniku nového projektu nebo neetablovaného umělce. Když podpoříte něco, co není hmatatelné, je to pro umělce nesmírně důležité. Dáváte jim tím najevo, že jejich talent je oceněn a že se společnost o jejich umění zajímá, že si jich váží.

Jakým způsobem umělcům pomáhá Nadace pro současné umění?

Nadace je svým způsobem mediátorem té pomoci, jako to bývá u nadací. Jsme expertní organizací, kolem nás je mnoho nezávislých odborníků. To znamená, že nemají z činnosti v nadaci vlastní profit, byť to jsou i najatí placení externisté. Tito lidé sledují a znají uměleckou scénu a doporučují, kam může nadace směřovat své grantové programy. Nefunguje to tak, že se jednou napíše projekt, na kterém pak roky pracujete. Snažíme se být citliví ke změnám na scéně. Ta je ovlivňována socioekonomickou či politickou situací. Je potřeba, aby nadace byla aktuální a sledovala, co se ve světě umění děje. Pak můžete podpořit přímo ta místa, kde to nejvíc pomůže. Na rozdíl od státního sektoru máme výhodu, že můžeme být více flexibilní, nejsme omezeni složitou legislativou. Máme nejaktuálnější expertizu a naše podpora vykazuje vysokou míru objektivity a transparentnosti.

Jaké parametry sledujete při výběru projektů, které podpoříte?

Nadace pro současné umění má aktuálně otevřené dva programy. Prvním je akviziční program. Nenechte se mýlit, že by nadace kupovala umění. Je to strukturální podpora fungování světa umění. Z naší nedávné analýzy vzešlo, že svět umění bolí především to, že veřejné instituce málo nakupují současné umění do veřejných sbírek. Zaměřili jsme se na to, abychom od filantropů ze soukromého sektoru získali peníze a skrze nezávislou komisi a opencall grantového programu podpořili akviziční snahy veřejných institucí. Tento grantový program neposkytuje finance přímo umělcům na základě jejich projektů. Nadační příspěvky se přidělují veřejným institucím na nákup současného umění.

Veřejné instituce mají často takovou rétoriku, že co jim zřizovatel nedá, to nemají. Jsou málo podporovány formou sponzoringu, mecenášství. Otevřeli jsme program, který to podpoří. Podpoříme tak umělce tím, že za prvé prodají svá díla, a za druhé budou umístěni ve veřejné instituci, což pro ně znamená jedno z nejvyšších uznání. A to je právě symbolická podpora.

Rozdíl mezi nákupem od soukromého investora a veřejnou investicí je ten, že soukromý subjekt si může koupit, co chce. Může se jednat o rozmar či subjektivní vkus. U veřejné instituce ale máte garanci, že jde o kvalifikovaný nákup, který je objektivně posouzený. Podpora formou našeho akvizičního programu tkví v tom, že umělec si při prodeji svého díla nejen přijde na nějakou částku, ale hlavně získá uznání od veřejné instituce.

Druhou částí naší podpory je provoz nadačního domu na Strossmayerově náměstí. Dům je naším nadačním jměním a sídlí zde umělecké organizace z oblasti fundraisingu a uměleckého provozu. Zároveň zde sídlí Centrum pro současné umění, což je naše dceřiná neziskovka. Navíc tím podporujeme prezentaci umění, dvěma galeriím zde poskytujeme nájem za 50% cenu.

Co je základem pro správu a zhodnocování nadačního kapitálu?

Nadace pro současné umění má jako základní nadační jmění ve vlastnictví nemovitost, což je dům na Strossmayerově náměstí, a výnosy z nadačního jmění. Naším hlavním a základním zdrojem příjmů jsou právě nájmy. Díky tomu jsme soběstační. Nejsme nezisková organizace toho typu, že když nezískáme potřebnou podporu ze soukromého sektoru, tak zanikneme. Naopak, díky naší soběstačnosti budeme stále pokračovat, minimálně dokud to bude užitečné. Na druhou stranu výnosy z nadačního jmění nejsou tak vysoké, aby pokryly grantové programy, které děláme nebo chceme dělat. Proto potřebujeme širší dárcovskou a filantropickou komunitu, která přímo podporuje naše programy. Z nich pak jde 100 % těm, které podporujeme, ať už jsou to umělci nebo organizace.

To zní jako jasná přesgenerační vize.

Role neziskového sektoru a podpory kultury by měla být s výhledem do nekonečna, protože vždy budou vznikat nové věci, které nebudou srozumitelné většině. Mým cílem je v následujícím období, řekněme ve střednědobém horizontu, zásadním způsobem navýšit nadační jmění, a to zejména z jednoho hlavního důvodu: Každoroční fundraising je velmi důležitý, ale nezajistíme tím kontinuitu našich programů. Pokud má mít výtvarná scéna v nadaci oporu, tak by měla dostat jasný signál, že naše opora a podpora je dlouhodobá, že to není jednorázová avantýra. Ve střednědobém horizontu mám tak jasně nastavený plán a cíle, abychom byli kontinuální a mohli naše programy plánovat dlouhodobě. Nadace principiálně je správcem majetku a výnosy dává na veřejně prospěšné účely. Když se bude nadační kapitál navyšovat, mohou být programy kontinuální.

Jaká je aktuální hodnota nadačního jmění pod správou nadace?

Aktuálně je nadační jmění tvořeno uměleckými díly, drobnými aktivy, ale majoritně – asi z 95 % – je to zmíněná nemovitost. Z pronájmů máme hrubý výnos 6,25 %. Hodnota nemovitosti se dle různých odhadů liší, v rejstříku ji máme zapsanou v hodnotě kolem 35 milionů. Náš střednědobý cíl je toto jmění zdvojnásobit. To by samozřejmě nešlo pouze formou nájmů. Po dohodě s filantropy a experty na správu majetku bychom chtěli vytvořit investiční portfolio s cennými papíry či dalšími aktivy. Ale v tomto ohledu nejsem expert, a tak nejsem schopen říct, jak přesně bude portfolio sestaveno. Vzorem je například Nobelova nadace.

Jakým způsobem se snažíte dostat k filantropům a jejich pomoci?

Pokud si můžu dovolit být vtipný, tak díky časopisu jako je ten Váš a spolupráci s Vámi. Fundraising a práce s filantropy je dlouhodobou záležitostí. Je to o nastavení celé organizace, o komunikaci atd. Jako nadace spolupracujeme s různými dalšími subjekty, ať už se jedná o instituce veřejné správy, galerie, nebo jiné expertní organizace či neziskovky. Při takové spolupráci vždy potkáte někoho, kdo se o vaši oblast zajímá, neznal vás a rád by získal více informací nebo vás podpořil. To je podle mě ta správná cesta pro dlouhodobou nadaci, vztahy na bázi korektního a efektivního partnerství. Nikoliv ve smyslu „on jen dá, my předáme dál“.

Jak tedy přistupujete k péči o dárce?

V loňském roce jsme symbolicky spustili program péče o dárce a to tím, že jsme uspořádali první výroční setkání dárců, partnerů a příznivců. Nejsem expert, to spíše filantropičtí odborníci by vám vyjmenovali mnoho zásad, jak by péče o dárce měla vypadat. S dárci se snažíme průběžně udržovat kontakt, s některými filantropy chodíme na oběd, kávu, zveme je na akce či neformální setkání, kde mohou poznat něco nebo někoho nového.

Součástí péče o dárce je i měření dopadu jejich daru nebo jejich filantropie. A to je možné i v nadaci, která se zaměřuje na umění. Je to formou tzv. KPI, což je terminus technicus volně přeložený jako klíčové ukazatele výkonnosti. My dokážeme podle KPI měřit dopad daru. Samozřejmě, u mladých nadějných umělců se až po nějaké době ukáže, zda a v jaké míře se prosadil nebo svět umění ovlivnil. Ale máme určité standardy, kterých se držíme. Například dnes je pro nás ukazatelem, že lidé, které jsme před desítkami let pravidelně podpořili, jsou na špici světa současného umění. Mezi nimi je například Kryštof Kintera, Eva Koťátková nebo Frederico Díaz.

Mluvili jsme zde o filantropech, kteří poskytují nadaci dary vysoké hodnoty. Máte také program pro drobné dárce?

Kdybych to měl říct poeticky, tak není malých nebo velkých dárců. Podpora je vždy stejně důležitá, ať je jakákoliv. Velkému dárci říkáme „velký“, protože si může dovolit dát větší dar. Ale to, že někdo nemá velký majetek, aby poskytl dar vyšší hodnoty, neznamená, že je to malý dárce. Je to stejná odvaha a stejná důvěra. Příliš bych to nerozlišoval. Pokud však chcete vědět konkrétněji, ano, škála dárců je velmi široká. Máme filantropy s dary v hodnotě od několika set tisíc po stokoruny. Ta pyramida je velmi rozvrstvená. Filantropové s nejvyššími částkami jsou spíše jednotlivci. Dárců s nižšími částkami jsou pak desítky až stovky. Pravdou je, že péči o dárce pak máme odstupňovanou. Nemůžeme pozvat na oběd každého, to není ani v našich časových možnostech. Ale symbolické vyjádření „poděkování za důvěru“, to děláme u každého. To je to nejmenší, co můžeme udělat.

Kolik dárců zhruba ve vaší nadaci máte?

.Za poslední kalendářní rok máme celkem 52 podporovatelů a na finančních darech ze soukromého sektoru přibližně 1.400.000 Kč. Za to jsme schopni spustit jeden grantový program a rozvíjet další. To, co je podstatné na fundraisingu naší nadace je, že nezískáváme peníze z veřejných zdrojů. Důvodem je, že chceme být absolutně nezávislí na veřejné sféře a státní kulturní politice. Nadace tak pracuje pouze ze svých příjmů a darů ze soukromého sektoru. Nechápejte to špatně. Nemám nic proti státní kulturní politice. Ale nikdy nevíte, co se stane. Může se změnit politika, jednotliví konkrétní úředníci, cokoliv. Pokud jste na státě závislá, může vás to velmi ovlivnit nebo ohrozit.

Jaké nové projekty plánujete do budoucna?

Jak jsem už zmiňoval, zejména se soustředíme na střednědobý cíl, tedy navýšit nadační jmění a výnosy dedikovat na jeden konkrétní dlouhodobý program. Zároveň chceme získat finanční prostředky na rozsáhlejší rekonstrukci našeho sídla, které potřebuje vyměnit část oken a zateplit minimálně střechu, což je v řádu jednotek milionů. Je to důležité pro to, aby budova byla energeticky udržitelná. Jedná se o bývalou průmyslovou budovu z roku 1911, část pak byla dostavěna v roce 1970. Je potřeba ji posunout zase dále. Dalším naším důležitým motivem je nejenom se zaměřovat na podporu konkrétních projektů, ale i konkrétních kreativních počinů jednotlivců nebo organizací. Tímto chceme podporovat fungování celého systému, to znamená strukturálně podporovat procesy, které jsou již zavedené, ale nedaří se jim to naplnit. Například jde o v rozhovoru zmíněný akviziční program pro veřejné instituce apod. Jsou tu velké projekty, které z naší země mohou udělat kulturního lídra, ale potřebují spolupráci. A my je chceme podpořit.