Ti, kteří znají pojem „antifragilita“, si možná kladou otázku, jak spolu antifragilita a rodina souvisejí. Jinými slovy, jak může být rodina antifragilní? Pro ty, kteří tento pojem neznají, si jej nejprve stručně vysvětlíme.

Všichni víme, co znamená křehkost. Křehké je něco, co se při působení tlaku nebo zátěže snadno rozbije. Právě proto se na krabice s choulostivým obsahem tiskne označení „fragile“. Dalším pojmem v této souvislosti je odolnost neboli resilience. Tedy schopnost odolat zátěži nebo se po jejím působení alespoň vrátit do původního stavu. Podobně jako tenisový míček. Můžete do něj udeřit velkou silou, náraz ho zdeformuje a následně opět získá původní tvar.

Když systém díky zátěži sílí

Jak bychom ale označili ještě vyšší úroveň? Nassim Taleb se o to pokusil ve své knize Antifragile: Things That Gain from Disorder. Už samotný název vystihuje podstatu tohoto pojmu. Zatímco odolné systémy dokážou zátěž vydržet, antifragilní systémy se díky ní zlepšují. Naše tělo je antifragilní systém. Když jdete do posilovny, vystavujete jej zátěži a vaše svaly díky tomu rostou. To je z definice antifragilita.

Většina antifragilních systémů, s nimiž se setkáváme, je biologická. Naproti tomu většina, ne-li všechny systémy vytvořené člověkem bývají nakonec křehké, případně v nejlepším případě odolné. Znamená to, že se antifragilní systém nikdy nezlomí? Samozřejmě že ne. Existuje určitá hranice zátěže, při níž ještě dochází ke zlepšení. Představte si, že jste v posilovně a pokusíte se o dřep se 180 kilogramy, zatímco váš osobní rekord je 120 kilogramů. Pokud se vám vůbec podaří činku dostat ze stojanu, troufám si tvrdit, že posilovnu pak dlouhou dobu zevnitř neuvidíte. Taková váha je jednoduše příliš vysoká a doslova vás může zlomit.

Může být antifragilní i rodina?

Když už známe základní princip antifragility, můžeme se podívat na rodinu. Rodina je systém. Je nejmenším subsystémem naší společnosti. Rodiny jsou motorem lidstva, ať už ze společenského, nebo podnikatelského hlediska.

Velká část světového HDP vzniká v rodinných firmách, tedy v podnicích vlastněných rodinami. Přibližně polovina světové pracovní síly je zaměstnána v rodinných společnostech. Rodina je také místem, kde jsme doma. Ve většině případů můžeme členům své rodiny důvěřovat více než komukoli jinému, samozřejmě s výjimkou dysfunkčních rodin. Rodinu tvoří skupina příbuzných lidí a lidé jsou ve své podstatě antifragilní. Znamená to automaticky, že bude antifragilní i rodina? Bohužel ne.

Co tedy způsobuje, že některé rodiny antifragilní jsou, zatímco jiné jsou křehké? A co všechny možnosti mezi těmito dvěma extrémy? V této sérii newsletterů budeme hledat ideální kombinaci prvků, které mohou rodině pomoci stát se antifragilní. Každou rodinu tvoří jiní lidé. Jinými slovy, každá má odlišnou DNA. Liší se také chováním svých členů, jejich počtem, kulturou a mnoha dalšími faktory. Lze tedy vůbec zobecnit, jaké ingredience jsou zapotřebí? Domnívám se, že ano. Specifická dynamika každé rodiny se naplno projeví ve chvíli, kdy se ocitne pod tlakem. Je to podobné jako u skleněného bloku, kterým lze běžně vidět skrz, ale po vystavení tlaku se ukáže jeho vnitřní struktura.

Krize jako test rodinného systému

Každá rodina bude v průběhu času čelit různým stresovým faktorům. Pokud je dobře připravena, může z těžkého období vyjít silnější než předtím. Pokud připravena není, může ji stejná situace rozložit.

Jaká je tedy výchozí úroveň odolnosti vaší rodiny? Kolik zátěže dokáže zvládnout? Jak se jednotliví členové chovají pod tlakem? Jak dobře dokážou spolupracovat? Výrok „Nikdy nepromarněte dobrou krizi“, připisovaný Winstonu Churchillovi, dobře vystihuje podstatu antifragility. Z krizí se musíme učit a vnímat je jako příležitost ke zlepšení. Podívejte se na rodiny, které prosperují po mnoho generací, některé dokonce po stovky let. Co u nich uvidíte? Všechny pravidelně čelily nepřízni osudu. Čím delší je období bez jakýchkoli obtíží, tím vyšší může být pravděpodobnost úplného úpadku rodiny. Proč?

Antifragilní systémy v průběhu času bez zátěže slábnou. Znovu se podívejme na lidské tělo. Pravidelné cvičení vás posiluje, zatímco úplné vynechání pohybu vede ke slábnutí. Stejný princip platí pro rodiny i jiné biologické nebo sociální systémy. Klíčovou ingrediencí proto je, aby každý člen rodiny určitou míru zátěže zažíval. Rodina musí společně řešit problémy a být vystavena nepředvídatelnosti a náhodě. Pokud ji o tyto zkušenosti připravíte, omezujete zároveň její schopnost stát se antifragilní.

Mnozí bezpečnostní a rizikoví experti se přitom snaží dělat přesný opak. Zabalte svou rodinu do ochranné fólie a sledujte, jak postupně slábne. I ten nejmenší stresový faktor v absolutním vyjádření se pak může stát obrovským problémem v relativním měřítku.

I antifragilní systém potřebuje křehké části

Nassim Taleb upozorňuje také na další vlastnost antifragilních systémů: každý systém potřebuje mít křehké části. Může to znít jako naprostý protiklad, ale i ve vaší rodině budou členové, kteří jsou zranitelnější. Může jít o fyzickou nebo psychickou zranitelnost, nemoc či jiné okolnosti. Není však důvod se obávat, že to automaticky povede k úpadku rodiny. Naopak jde o důležitou součást toho, aby se rodina jako celek mohla zlepšovat.

Slabší členové rodiny mohou fungovat jako varovný systém, protože problémy pocítí dříve než ostatní. Nižší práh jednotlivců vůči zátěži tak může hrát důležitou roli při postupném upozorňování na blížící se problém. Podceňovanou výhodou může být také různorodost rodiny. V mnoha situacích se někteří členové mohou zdát jako přítěž, jindy však právě oni mohou zazářit. Homogenita systémy oslabuje. Čím různorodější systém je a čím více má záložních možností, tím může být antifragilnější.

Zdroj: Octavian Graf Pilati, Antifragile Family. Překlad: Jarmila Oklepková