Karla Mornstein-Zierotin je majitelkou a správkyní majetku rodu Zierotinů. Pod rodové a spravované jmění patří mimo lesy a pole také zámek Bludov. Majetek spolu s jeho správou Karle předal její otec, jenž nadále působí v roli poradce.

Rod „Mornstein-Zierotin“ pochází z hraběcího rodu Zierotinů a rytířského rodu Mornsteinů. Právě rodu Zierotinů, známému též jako rod Žerotínů, patřil dnes již navrácený a spravovaný majetek na Šumpersku. Kořeny rodu sahají až do 13. století. Název rodu, ačkoliv to tak nevypadá, je ryze český. „To máme společné s Czerníny. Není příliš rodů, které jsou starší než Husova gramatika. Zierotin je psané staročeštinou,“ vysvětlila nositelka rodového jména.

Karla Mornstein-Zierotin nepůsobí jako typická šlechtična. „Já se kolikrát setkám s názory, že hraběnka má na práci manikúru, pedikúru, kadeřnici,“ sdělila redakci šlechtična. Realita je ale jiná. Vše kolem zděděného šlechtického titulu podle hraběnky souvisí především s pokorou. S pokorou k lidem, živočichům, přírodě i majetku. „Naučí vás to té pokoře. Protože si uvědomíte, že můžete dělat, co chcete, a neporadíte si. Příroda je mocnější a v tom lese si s vámi může hrát, jak chce,“ dodala.

KE STAŽENÍ WEALTH MAGAZÍN – PREMIUM:
JAK SPRAVUJÍ MAJETEK ŠLECHTICKÉ RODY?

Jak jste se stala správkyní rodového majetku?

Zdědila jsem to po tatínkovi, kterému to bylo vráceno v restituci. Majetek dlouho spravovali s mojí maminkou. Jakmile tatínek dosáhl 70. narozenin, začal se se mnou bavit o předání. Pozvolně mezi 70. a 80. rokem převedl majetek včetně správy kompletně na mě.

Co všechno obnáší role správce?

Jednou jsem si dělala legraci, že jsem kastelán, uklízečka, lesník. Dělám si vlastního správce nebo hospodáře. Na jednu stranu je toho hodně, na druhou stranu nevím, co je to nuda. Je to velmi zajímavé, protože jste pořád v lese. A to mě hrozně chytlo – být lesníkem a zemědělcem. Já jsem vystudovaný historik a bylo trochu zvláštní, když jsem začala tohle dělat. Ale myslím si, že už jsem lesník celkem dobrý. Vždycky ale máme odbornou pomoc.

To všechno mě naučilo takovou pokoru. Ten les je úžasný. Protože vidíte, že něco hmotného za sebou zanecháte. Prošli jsme si hezkými časy. Ale prošli jsme i těžkou dobou. Měli jsme kůrovcovou kalamitu, což bylo velmi smutné a těžké, a to i podnikatelsky. Ten majetek nám vydělával a najednou, ze dne na den, to bylo tak, že ty peníze jsme do toho museli spíš vrážet. Ale poslední dva roky se to, doufám, obrací k dobrému.

Lesy jsou tedy hlavním zdrojem zhodnocování rodového majetku?

Ano. Lesnictví, částečně zemědělství. Ale to jen okrajově. Máme jen louky, jsme v horách, tady vinice nejsou. O výnosech se tedy nemůžeme bavit jako s někým na jižní Moravě. I ta skladba naší zemědělské činnosti je úplně jiná. Základem jsou lesy. A zámek, to je takový dar. Na ten se nikdy nemůžete koukat jako na firmu. Cokoliv do toho dám, nemůžu se ptát, kdy se mi to vrátí. Je téměř až komické, údržba je neuvěřitelně drahá. Samozřejmě, zámky se otevírají veřejnosti. I my jsme před Covidem dělali různé akce, koncerty.

Jaké hodnoty ctí Vaše rodina a jakým způsobem se snažíte o jejich zachování?