Rostoucí výdaje na obranu, rozvoj umělé inteligence a investice do energetiky mají jedno společné. Vyžadují velké množství kapitálu. Pro akciové trhy mohou znamenat nové zakázky a vyšší zisky, pro ekonomiku ale také dražší suroviny, tlak na veřejné rozpočty a přetrvávající inflaci. Právě tento dvojí účinek bude patřit k důležitým tématům roku 2027. Změny se přitom promítnou nejen do investičních portfolií, ale také do hodnoty rodinných firem a nemovitostí.

Evropa investuje do bezpečnosti. Rozhodnou zakázky a marže

Geopolitické napětí mění pravidla, podle kterých firmy rozhodují o výrobě. Vedle ceny práce a dopravy získává váhu spolehlivost dodávek, dostupnost energie či kontrola nad technologiemi. Evropské státy proto plánují vyšší výdaje na obranu, energetické sítě a průmyslovou infrastrukturu. Těžit z nich mohou výrobci elektrických zařízení, automatizačních systémů nebo dodavatelé pro obranný průmysl.

Samotný růst investic ale ještě nezaručuje růst ziskovosti. Ne každý oznámený plán se promění v zakázku a ne každá zakázka ve vyšší zisk. Podstatné bude, jak firmy zvládnou rostoucí náklady na energie, materiály a pracovní sílu a zda je dokážou promítnout do svých cen. U evropských akcií tak může být důležitější výběr konkrétních společností než sázka na celý sektor. Rozhodne také ocenění. I kvalitní firma může být špatnou investicí, pokud její cena již předpokládá několik let mimořádného růstu.

Umělá inteligence potřebuje elektřinu. A musí začít vydělávat

Investiční příběh umělé inteligence se postupně rozšiřuje. První vlna patřila výrobcům zařízení na čipy, samotných čipů a velkým technologickým společnostem. Nyní získává na významu infrastruktura, bez které se další rozvoj AI neobejde. Datová centra potřebují elektřinu, rozvodné sítě, měděné kabely i výkonné chlazení. Příležitosti se tak otevírají také evropským průmyslovým podnikům.

Další fáze bude záviset na tom, zda se investice do AI skutečně promítnou do produktivity a zisků firem, které ji využívají. Může jít o průmyslovou výrobu, logistiku, zdravotnictví nebo vývoj léčiv. Právě zde se postupně ukáže, jak velký ekonomický přínos technologie přinese.

Současnou situaci přitom nelze jednoduše srovnávat s internetovou bublinou na přelomu tisíciletí. Tehdy ceny technologických akcií rostly výrazně rychleji než jejich zisky. Dnešní technologičtí lídři naopak dosahují vysokých zisků a disponují kapitálem na financování dalšího rozvoje. To ovšem neznamená, že jejich akcie nejsou drahé nebo že nemohou výrazně korigovat.

Rizikem zůstává také koncentrace amerického trhu. Několik největších technologických firem má ve světových indexech tak vysokou váhu, že i zdánlivě široce diverzifikované portfolio může záviset na vývoji poměrně úzké skupiny společností. Rozšíření investic do dalších regionů a sektorů proto může dávat smysl i v době, kdy technologie zůstávají významným zdrojem růstu.

Co když inflace zůstane kolísavá?

Investice do datových center, přesunu výroby či obrany potřebují energii, pracovní sílu a materiál. Spolu s obchodními bariérami mohou udržovat cenové tlaky i v době, kdy spotřebitelská inflace zpomaluje. Navíc se do ekonomiky často přenášejí se zpožděním. Vyšší ceny energií nebo průmyslových surovin se postupně promítají do nákladů výrobců, dopravy i stavebnictví.

Firmy si pak pokládají zásadní otázku. Dokážou vyšší náklady přenést na zákazníky, nebo jim začnou snižovat ziskové marže? Odpověď může být pro vývoj akcií důležitější než samotná výše inflace.

Vyšší inflační nejistota zároveň komplikuje roli dluhopisů. Kvalitní dluhopisy dnes díky vyšším výnosům než v období nulových sazeb opět nabízejí zajímavý pravidelný příjem. Nelze ale automaticky očekávat, že při každém poklesu akcií jejich ceny porostou. Rok 2022 ukázal, že prudký růst inflace a úrokových sazeb může zasáhnout obě složky portfolia současně.

Rodinný majetek není jen investiční účet

Vedle akcií a dluhopisů tak mohou v portfoliích movitých investorů hrát větší roli i další druhy aktiv. Zlato může za určitých okolností pomoci při geopolitických otřesech, jeho vysoké ocenění však samo představuje riziko. Některé infrastrukturní projekty nabízejí příjmy částečně navázané na inflaci. Private equity a privátní dluh zase umožňují investovat do firem a projektů mimo veřejné burzy, ovšem za cenu nižší likvidity a větších nároků na výběr správce.

U movitých rodin je přitom důležité posuzovat investice v souvislosti s celým majetkem. Podíl v české průmyslové firmě a několik tuzemských nemovitostí už samy o sobě představují významnou vazbu na jednu ekonomiku. Další domácí nemovitostní fond ji nemusí snížit, přestože jde o odlišný investiční produkt. Větší roli proto může hrát geografické, sektorové i měnové rozložení majetku.

Stejně podstatná je dostupnost kapitálu. Dlouhodobý rodinný majetek může umožnit investice do infrastruktury nebo privátních trhů, současně ale musí zohledňovat potřebu financování vlastní firmy, případné akvizice či mezigeneračního předání majetku.

Rok 2027 tak nemusí mít jediný vítězný sektor. O výsledku investic může rozhodovat spíše schopnost rozlišovat mezi růstem tržeb a skutečnou ziskovostí, nepřeplácet očekávaný růst a posuzovat jednotlivé investice v kontextu celého rodinného majetku.

Autor: Aleš Skála, Amundi Sales Institutions & HNWI