Jak se vyvíjí společnost, dochází také k rozvoji bohatství. Nejde jen o jeho navyšování, ale také o směr bohatství a vlivy, které jej ovlivňují. To se odráží v jeho budování a správě, nebo celkovém vnímání. Každá generace má jiné možnosti a od toho se odvíjí i její postoj. Přinášíme proto unikátní srovnání 4 generací. Pojďme si z tohoto pohledu srovnat boomery, generaci X, mileniály a generaci Z.
V současnosti je majetek nashromážděn zejména u 4 generací, jejichž postoje – nejen k bohatství – se výrazně liší. Rozdíly jsou nejen v přístupu k investicím a výběru aktiv, ale i v pohledu na strategie správy a plánování bohatství. Hlavním důvodem je vliv společenského, ekonomického i technologického vývoje. Srovnání tak napoví, co další generace formuje, jak k nim přistupovat a jak může společenský a generační vývoj ovlivnit rodinné bohatství.
Šťastní a zodpovědní baby boomers
(1946 až 1964)
Po válce byli mladí lidé plní naděje, nadšení i očekávání. Nastala doba vysoké porodnosti. V této době narozené děti jsou známé jako početná generace baby boomers. Tato generace měla v jistém smyslu štěstí z důvodu doby narození – alespoň v západním světě. Po válce se narodili do idylického prostředí, lidé si velmi vážili svobody a života bez strachu. Navíc v západním světě měli velké příležitosti pro budování bohatství, čehož využili. To ale neznamená, že by všechno dostali zadarmo. Většina z nich si musela bohatství vlastními silami vybudovat. Podle dat banky LGT jen v USA je 68 % soukromého majetku v rukou baby boomers, v Británii je zas každý pátý baby boomer milionářem. Pro tuto generaci je typická dravost i velká finanční zodpovědnost.
Nejvíce majetku mají boomeři uložený v akciích a podílových fondech (v USA je to podle společnosti NCR Atleos dokonce 28 procent) nebo v nemovitostech. Digitální technologie pro ně sice nejsou prioritou číslo 1, ale učí se je od svých potomků využívat. Mezi movitými jedinci pak v současnosti probíhá příprava na předání rodinného majetku a na nástupnictví v rodinných firmách.
Do této generace se řadí silné osobnosti, jako Steve Jobs, Bill Gates nebo Jeff Bezos. Z českého prostředí bychom mohli jmenovat Petra Kellnera, Romana Svitáka nebo Pavla Baudiše.
Opomíjená generace X
(1965 až 1980)
Na generaci X se často zapomíná, protože nenashromáždila velké jmění. Na druhou stranu si ale zakládá na finanční stabilitě, soběstačnosti a pracovitosti. Na rozdíl od následovníků – mileniálů – lépe zvládá work-life balance. A to navzdory současné situaci, kdy často živí dospívající potomky a přitom se stará o stárnoucí rodiče. Na druhou stranu jejich počínání velmi ovlivnilo dnešní svět. Přestože ve využití moderních technologií mají navrch mladší ročníky, generaci X nemůžeme upřít velkou zásluhu na vývoji digitálních a technologických zařízení. Zároveň je v této generaci již početný zástup žen. V generaci X nalezneme silná jména, jako Renáta Kellnerová, Simona Kijonková nebo Elon Musk. Tato generace se však zároveň mnohdy dopouští finančních chyb souvisejících zejména s důvěrou akciovým trhům. Po vzoru svých předchůdců stále vzpomíná na zlaté časy tohoto typu aktiv, a opomíjí tak přirozený vývoj.
Mileniálové jako globální generace dědiců
(1981 až 1996)
Experti odhadují současné bohatství boomerů až na 53 bilionů dolarů (zhruba 1,2 trilionu korun). Očekává se tak, že dojde k největšímu mezigeneračnímu transferu bohatství. Velká část z toho připadne mileniálům, kteří nyní tvoří 23 procent světové populace a téměř 75 procent pracovní síly. Dědictví ale někteří z nich nevnímají zrovna pozitivně, vnímají velkou odpovědnost a závazek, který s vlastnictvím souvisí. Jiných mileniálů se tzv. great wealh transfer vůbec netýká.
Tato generace překypuje pracovitostí. Vyrůstala a vstupovala na trh práce v době velké finanční krize, které je silně ovlivnilo. Špatně dostupná práce, a s tím i nižší výdělky, se odrazilo v budování jejich bohatství. Často je této generaci přisuzován status „nepo baby“, jenž byl původně spojován s dětmi celebrit. Termín označuje potomky, kteří se narodili slavným hvězdám showbyznysu a kteří si své postavení ve společnosti nezasloužili dřinou a pílí, ale právě „jen“ narozením. Pojem je v zahraničí podle Amy Cosper čím dál častěji přisuzován i nástupníkům rodinných podniků. Prvorozený syn zdědí majetek a s ním také postavení svého otce. Narodí se do úspěšné bohaté rodiny, a to mu zajistí luxus a společenský status na celý život. Jedná se tak o stigma, se kterým zástupci této generace musí bojovat a dokazovat světu, že opak je pravdou.
Obrovskou výhodou mileniálů je naopak úroveň vzdělání, ve které zatím s předstihem vedou. Pro představu má jen v zemích OECD dokonce 50 procent z nich vysokoškolský titul. Jejich dominantou je také užívání a orientace ve světě chytrých zařízení včetně mobilních telefonů nebo cestování. Právě cestování je pro generaci mileniálů dostupnější než vlastní bydlení. Velký rozmach tomu je i v regionu CEE, kde tato generace využívá toho, že se narodila nebo vrůstala po pádu komunistického režimu a mohou tak – na rozdíl od jejich rodičů – již od brzkého věku cestovat po světě. Vyznačuje se tak globálním životem, což se může projevit i v zaměstnání.
Zástupci generace jsou například Mark Zuckerberg, Jan Musil nebo Tomáš Čupr.
Realistická generace Z na cestě k finančnímu wellbeingu
(1997 až 2012)
Starší ročníky generaci Z mnohdy vnímají jako nedostatečně silnou a nevýkonnou. Většina odborníků ale upozorňuje na to, že pouze realisticky reagují na současnou situaci. Dětství ve světě sociálních sítí skutečně může podnítit vznik psychických problémů způsobených neustálým srovnáváním a potřebou zůstat online. To se ovlivňuje v jejich pozornosti (dle LGT udrží generace Z v průměru 8 sekund, což je nejkratší doba pozornosti). Právě nejmladší z generací si pak více než kterákoliv jiná uvědomuje, jak důležité je pečovat o duševní zdraví. Snaží se o něj starat a staví ho nad kariérní úspěchy nebo vysoký plat. Velmi tak dbají na work-life balance.
Zároveň dnešní dvacátníci tuší, že důchodu se nemusí dočkat, proto chtějí už teď žít naplno a plnit si své sny, ať se týkají cestování nebo materiálních věcí, které si dopřávají o něco více než jejich rodiče a prarodiče. Zaprvé mají jiné možnosti, protože žijí v již rozvinutém globálním světě a za druhé často bydlí u rodičů. Vlastní bydlení je pro ně totiž čím dál nedostupnější. Pokud se ale narodili do movitých rodin, mají šanci na dědictví, kterým nejsou tak zatížení jako mileniálové.
Na druhou stranu zástupci této generace těží z příležitostí digitálního a globálního světa. Najdeme mezi nimi tak úspěšné startupisty s velkým potenciálem. V českém prostředí se mezi generaci Z řadí například Jan Sláma, Václav Staněk nebo Jan Fabini.