Když pražský advokát Josef Winternitz v roce 1932 přebíral klíče od své novostavby na Smíchově, nemohl tušit, že jeho rodinu i samotný dům čeká tragický osud. Funkcionalistický klenot od světoznámého architekta Adolfa Loose a Karla Lhoty se sice stal symbolem tehdejšího moderního životního stylu, ale historie mu dopřála jen krátkou éru svobody. O devadesát let později je však Winternitzova vila opět v rodinných rukou. Nyní pulzuje životem a představuje unikátní příklad toho, jak lze rodinný odkaz zachránit před zapomněním.

Příběh vily Na Cihlářce je plný zvratů, které odrážejí pohnuté události 20. století. Po šťastných letech první republiky zasáhl do života rodiny holocaust. Židovský původ se pro Winternitzovy stal fatálním – Josef a jeho syn Petr zahynuli v roce 1944 v Osvětimi. Majetek rodiny byl zabaven nejprve nacisty a po krátkém poválečném nadechnutí definitivně znárodněn komunistickým režimem. Architektonický unikát s mistrně uplatněným Loosovým „Raumplanem“ (kaskádovité řazení místností bez klasických pater) se tak na několik desetiletí proměnil v běžnou mateřskou školu.

Zlom přišel až po revoluci

Po zdlouhavých a nesmírně náročných restitučních tahanicích, které trvaly až do roku 1997, se dům vrátil do rukou právoplatných dědiců. Prapor rodinného odkazu zde zvedl vnuk původního majitele – Ing. Stanislav Cysař, který se ujal nákladné a citlivé rekonstrukce s cílem vrátit domu jeho původní lesk.

Vila je dnes už ve čtvrté generaci

Nyní je vila pod správou pravnuka Josefa Winternitze – Davida Cysaře a jeho manželky. Dnes Winternitzova vila není jen zakonzervovaným muzeem nebo památníkem. Rodina Cysařových zvolila pro správu tohoto rodinného aktiva mnohem dynamičtější cestu. Dům se stal vyhledávaným dějištěm výstav moderního umění, divadelních představení a přednášek, které propojují původní myšlenku otevřeného salónu s potřebami 21. století. Expozice ve vile současně připomíná dojemný i tragický příběh původních obyvatel.

V dnešní době se o vilu dělí tři rodiny, my se sestrou a dvě tetičky. Nemáme žádné smlouvy, vše je otázkou dohody. O chod vily se starám především já se ženou, my jí žijeme. Ostatní mají jiné životy. Myslím, že tady se do našeho rodinného nastavení promítá trauma židovské historie. Naši blízcí netouží otevírat tato bolavá témata. Já tím, co dělám, mluvím ale za celou rodinu. Otázka je, jak to budeme řešit do budoucna, až budou děti větší…

David Cysař v rozhovoru pro J&T Family Office

Příběh rodiny Cysařových tak nabízí mnohem víc než jen lekci z historie architektury. Pro každého, kdo dnes řeší složitou správu rodinného majetku, je to hmatatelný důkaz, že skutečné bohatství nespočívá pouze v cihlách a betonu. Tím hlavním aktivem, které dokáže rodinný odkaz ochránit a přenést i přes ty nejtěžší krize, je nakonec houževnatost, vize, hodnoty a ochota nerezignovat na vlastní kořeny.