978

„Pro mě je důležité, aby všechny projekty, které dělám, měnily svět k lepšímu a pomáhaly společnosti,“ řekl mladý a úspěšný startupista Jan Sláma v rozhovoru pro Wealth Magazín – Premium.

V roce 2017 se proslavil mladý talent – Jan Sláma. Spolu se spolužáky založil startup FaceUp. Aplikace má funkci „online schránky důvěry“ s původní vizí jako prevence proti šikaně na školách. Hlavním cílem bylo odstranit problémy k odhalení šikany, např. strach z oznámení, stud… Myšlenka vznikla z vize pomáhat nějakým způsobem společnosti, což je hlavní hodnotou Jana. „Velkou roli pro mě hraje potřeba impactu, což už mám tak od mala. Ve mně se vždycky kombinuje zájem o byznys a zájem o společenský přesah,“ přiznává startupista v rozhovoru. Ve svých 22 letech se dostal do prestižního žebříčku Forbes 30 pod 30. Sám je však velmi skromný a snaží se svými myšlenkami i majetkem přispívat na filantropické aktivity. V budoucnu by rád byl vlivným filantropem. Co dál prozradil o sobě, přístupu ke správě majetku nebo investiční strategii?

KE STAŽENÍ WEALTH MAGAZÍN – PREMIUM:
JAK SPRAVUJÍ MAJETEK ÚSPĚŠNÍ STARTUPISTÉ?

Zakládal jste startup FaceUp, jehož myšlenka je především v ochraně proti šikaně a jako schránka důvěry.

Původně to tak bylo.

To se změnilo?

My jsme měli dvě hlavní etapy. Jedna byla nezisková, spíše jako školní projekt. Zakládali jsme to s kluky, když nám bylo 17, byli jsme na gymplu. Nechávali jsme se kvůli tomu zplnoletit. Původně to byl impactový projekt, kde jsme se zaměřovali na tvorbu online schránky důvěry na škole, kde děti skrze naší aplikaci a webovou stránku mohly jednoduše a anonymně upozornit na to, že se jejich spolužák necítí v kolektivu dobře a potřebuje pomoct. Tomu jsme se intenzivně věnovali první tři roky, dostali jsme to na každou třetí školu v Česku a pak stovky všude možně v zahraničí, např. v Africe, Spojených státech, Mexiku atd.

Teď to jsou dva roky, co jsme se rozhodli, že to rozšíříme. Školní verzi, která byla hlavně impactová, ale ne příliš byznysová, a hlavně ne finančně udržitelná, jsme nechali plynout samovolně a dál funguje, školy se tam přihlašují, navyšují se počty odhalených případů šikany zapojených škol. Víc se zafocusujeme na firemní prostředí a začneme projekt pojímat víc byznysově.

Podobnou platformu, jako jsme poskytovali školám, jsme přetvořili pro firmy, kdy už to není o šikaně, ale je to zkrátka o tom, že nás firmy zavádějí jako nástroj pro řešení čehokoliv, o čem není příjemné mluvit osobně. To může mít různý rozsah, jako sexuální nebo diskriminace, až ke compliance, tzn. že přes to můžou zaměstnanci upozornit na podezření na vnitrofiremní korupci, krádeže atd. Teď, co je nejvýznamnější, s nástrojem připravujeme firmy na blížící se zákon o ochraně oznamovatelů. Už fungující směrnici o ochraně oznamovatelů.

Kde se vzala ta původní vize věnovat se šikaně?

Velkou roli hrálo to, že jsme podnikali už asi od 12 let. Já jsem ve 12 začínal s akciemi. Jsme tři spoluzakladatelé, já, David, Pavel. Ve 13 jsme s Davidem založili první mobilní aplikaci, s Pavlem jsme v 15 rozjížděli eshop. Všichni tři jsme takoví podnikaví spolužáci. Klíčový moment byl, že jsme prodali nějaké projekty, eshop, aplikaci. To bylo v roce 2017. Řekli jsme si, že teď bychom se chtěli tři měsíce věnovat něčemu neziskovému, kde nepůjde o byznys, ale o pomáhání. Tři měsíce se protáhly na tři roky. Ale byla to vlastně hlavní ambice, pojďme dělat něco, co pomůže světu.

Když jsme přemýšleli nad problémy, ke kterým máme blízko, napadla nás šikana. Tehdy jsme byli na střední škole. Jako asi dalších 80 % dětí v ČR jsme se se šikanou setkali. Věděli jsme, jak složité je na ní upozornit, když jsme v tzv. mlčící většině. To je vlastně většina třídy. Máte jednu oběť, několik agresorů a pak většinu třídy, kterým se nelíbí, co se děje, chtěli by nějakým způsobem zasáhnout, ale buď neví, na koho se obrátit, nebo se bojí, že se to zvrtne proti nim. Nechtějí být žalovníčci…

Věděli jsme, že těch problémů je tam celá řada, a rozhodli jsme se je vyřešit. Řekli jsme si, že jsme ti správní na to řešení, protože sice proti šikaně bojuje celá řada neziskových organizací, ale nejsou to lidi, kteří jsou přímo součástí. Nejsou to děti. Dívali jsme se na to dětským pohledem, z vlastní zkušenosti jsme hledali způsob jak pomoct.

Jak byste z pohledu úspěšného startupisty….

Vynechal bych to slovo úspěšný. To časem.

Jak byste definoval úspěšný start-up?

Za mě je tam několik klíčových faktorů. Tím prvním je rychlý růst. To je asi to nejdůležitější. Spousta firem se nazývá „startup“, ale chybí tam to „up“. To je pak normální firma, což není nic špatného. Je super mít normální, fungující firmu. Ale přijde mi, že poslední dobou se startupem nazývá skoro každá malá firma. To není přesná definice toho slova.

Dvojka je to, že je důležité, aby to ekonomicky vycházelo. To poslední dobou není až tak klíčové. Spousta firem roste, aniž by jim to ekonomicky vycházelo, jedou na bázi zdarma uživatelů. Ženou se za valuací. To pak končí splasknutím bubliny. Takže je důležité, aby to ekonomicky vycházelo, nebo tam byla aspoň vize toho, aby to ekonomicky vycházelo. Nemám rád startupy, které jedou jen na bázi toho, že se snaží nahonit valuaci, získat další investory, ale ten byznys není ani fungující v rámci vize. Kdo podniká, musí tam být peníze.

Trojka je důležitá pro mě osobně, aby to mělo nějaký velký společenský přesah a aby to mělo dopad na společnost. To je můj osobní pohled. Pro mě je důležité, aby všechny projekty, které dělám, ačkoliv to může znít naivně, měnily svět k lepšímu a pomáhaly společnosti.

Takovou čtyřkou je ještě, není to úplně definice, že je umožněno, aby se startupy rozšiřovaly po celém světě. Je to dobrá věc, kterou umožnily digitální technologie. Značně se to odlišuje od standardního podnikání. Ačkoliv jste malá firmička, můžete dodávat do celého světa. Třeba Faceup, tu firemní verzi děláme dva roky, jsme malincí, ale v současnosti máme klienty v 16 státech světa. To mi přijde jako super věc, když má startup globální přesah. Ale není to jediné pravidlo k vydefinování úspěchu.

Poradil byste, jak se dají získat investice do start-upů?

Je to čím dál jednoduší. Teď je to trochu horší, protože v reakci na krizi se venture capitalové fondy stahují. V poslední době platí, že těch VC peněz je na trhu hrozně moc, a spousta venture capital fondů má problém v tom, že neví, kam ty peníze dávat. Takže nejjednodušší je oslovit nějaký venture capital fond a ideálně na začátku angel investora, který finance investuje sám za sebe. Následně oslovovat venture capital fondy nebo investiční fondy, které ten startup podpoří. Ale není to jediná varianta.

Obdivuju startupy, které od začátku bootstrapují a financují si to od z vlastních příjmů. Také to není nemožné. Před 10 lety takhle fungovala velká část firem. I teď se občas objeví startup, který se dostane na tržby nebo příjmy v desítkách milionů dolarů, a zjistíte, že to celé od nuly šlo skrz vlastní příjmy. To je varianta. Pořád je varianta půjčka. Pokud founder tomu startupu věří, není problém si někde půjčit. To, co je za mě poslední dobou čím dál zajímavější, je zapojení velkého množství lidí, kteří se rozhodnou projekt podpořit. To bych zařadil spíše do toho angel investování. Vkládáme do toho jen svoje finance, nejsme klasický venture capital fond, který by spravoval finance sekundárních investorů. Spravujeme jen svoje finance, investujeme v menší míře, jednotky milionů korun, a pomáháme startupům v nejpočátečnější fázi.

Jak vnímáte správu majetku?

Správa majetku má za mě dvojí vnímání. Na jednu to stranu tak, že každý by měl spravovat svůj majetek a nenechat ho jen tak ležet ledem. Je důležité, aby nad tím člověk přemýšlel strategicky, a to i když ještě nemá příliš velký majetek, a věděl, kde a jak má ten majetek rozložený. Aby o tom trochu přemýšlel a vedl si alespoň základní excelovskou tabulku. Měl nějakou svou osobní investiční strategii. To je za mě jedna věc – správa majetku je, že nenechávám peníze ležet na účtu a požírat inflací, přemýšlím nad tím trochu strategicky.

Druhý rozměr, který je poslední dobou čím dál populárnější, je správa majetku externími firmami. Na to také neustále narážím, že vznikají Family Office atd. Spousta lidí, kteří jsou investičními experty, pomáhá spravovat majetek lidem, kteří už se tomu nechtějí tolik věnovat, raději si budou užívat života, ale rádi by viděli, jak se peníze zhodnocují. To je druhé vnímání. Když se řekne správa majetku, tak si představím byznysový záměr lidí, kteří spravují majetek jiným lidem.

Využíváte Vy sám služeb profesionálního poradce na správu majetku?

Můj majetek není ještě nějak zásadně velký. Vše spravuji sám a snažím se nad tím přemýšlet celostrategicky.

V rámci správy investičního portfolia, kam investujete?

Drtivou většinu majetku, tak 99 %, mám ve startupech. Většina je FaceUp, kde mám největší podíl, jelikož ten startup vedu. Potom máme dalších 8 startupů zainvestovaných, mám tak podíly v dalších 8 firmách. To je většina majetku. Ale tam nedávám svoje finance, my to máme s kolegou rozložené. Primárně tam finance vkládá kolega a já se věnuju té správě. Ale tvoří to většinu majetku. Co se týče mých peněz, mám to rozloženo hlavně skrz akcie, nějaké ETF fondy, ale akcie jsou nejvýznamnější částí, pak ještě kryptoměny, které ale neberu jako investici, spíš jako zábavu.

Mluvil jste o správě majetku skrz vaší investiční společnost. Prozradil byste strategii správy majetku společnosti?

U nás je to strašně jednoduché. Investujeme do začínajících startupů. Nemáme žádnou diverzifikaci, focusujeme se na startupy, kterým víc rozumíme. To je pro nás důležité, ale to není jen o jednom odvětví. Máme blízko k celé řadě odvětví. Je pro nás důležité, abychom investovali do věcí, ve kterých se trochu orientujeme a abychom investovali do věcí, které mají nějaký společenský impact, aby to nešlo proti společnosti. Aby to posouvalo svět dopředu. Je pro nás důležitá vysoká škálovatelnost startupů. Investujeme do věcí, které mají potenciál růstu velký.

Správa majetku je většinou postavená na hodnotách. Pokud pomineme potenciál, jaké jsou vaše osobní hodnoty? Promítá se to ve správě majetku?

Nikdy jsem nad tím v tomto smyslu nepřemýšlel do hloubky. Velkou roli pro mě hraje potřeba impactu, což už mám tak od mala. Ve mně se vždycky kombinuje zájem o byznys a zájem o společenský přesah. Určitě druhá věc, která je důležitá, je růst. Potřebuju investovat do věcí a věnovat se tomu, co má extrémní růst. Proto mě nebaví dluhopisy, ani nic podobného. Nejvíc mě baví startupy a kryptoměny. Ale tam vedle toho velkého růstu může být také velký propad až na nulu. Zatím se nám to nestalo. To se tam promítá všechno. A to jsou moje nejdůležitější hodnoty: Neustálý růst a neustálý impact.

Co mě často baví a taky se promítá do toho, jak investujeme, je, že mám hodnotu nevzdávání se. To se promítá i do toho, jak pracujeme se startupy. Venture capital fondy často fungují z jejich pohledu strategičtěji způsobem, že zainvestují do několika firem. Když se nějaké nedaří, tak ji nechají padnout a investují do té, které se daří. Často se nesnaží startupům pomáhat nebo je zachránit. A to právě je naší hodnotou. Když se startupům nedaří, což je typické, všechny startupy si prochází velkým množstvím problémů, tak se snažíme zasáhnout. Spoustě startupů to pomáhá. To bude určitě třetí hodnotou.

Ta poslední, co je pro nás důležitá, je dělat věci, které nás baví a máme k nim blízko. To je i nějaká moje osobní hodnota. Je mi 22 let, chci dělat věci, které mě baví. To se zase promítá do těch investic, abychom dělali na startupech, které jsou pro nás zábavou, a rozumíme tomu, baví nás to řešit.

Jste velmi mladý, ale potřebu správy majetku vnímáte jako důležitou. Máte v tuto chvíli za této situace i plán předání majetku?

Ve 22 letech fakt ne. A asi ani nebudu mít dlouhou dobu nikoho, kdo by to převzal.

Jste zakladatelem Nadačního fondu NNTB.

Ano, Nadační fond Nenech to být. Tak, jako náš startup FaceUp technology spravuje projekt Nenech to být, což je online schránka důvěry, tak máme i fond.

Jak vnímáte filantropii v rámci strategie majetkového plánování?

Z dlouhodobého pohledu je dost důležitá. To souvisí zase s mými hodnotami, kdy je dost důležité pomáhat. Teď třeba ten nadační fond není až tak aktivní, spíše je to další osvětová prevence proti šikaně. Děláme preventivní kampaně, děláme spolupráce s influencery, kteří mluví o šikaně. Spíš jsme to založili, protože to v té firmě dávalo smysl. Měli jsme tak další entitu, která se bude zaměřovat na neziskové aktivity. Sám bych se chtěl do budoucna věnovat filantropii víc. V tuto chvíli ji spíš kombinuji s prací. Nemám to rozděleno tak, že bych v práci vydělával peníze a ty bych pak posílal na nějaké projekty. Spíš se snažím, aby v rámci toho, co děláme, jsme i aktivně pomáhali.

Vaše společnosti jste spoluzakládal s obchodními partnery. Jak se ve strategii správy majetku odráží potřeba řízení vztahů?

To je hrozně důležité. Vztahy těch společníků jsou hrozně důležité. S tím se setkávám čím dál častěji skrz investice, že narážím na startupy, které skončily jen kvůli tomu, že se nepohodli společníci. Je to velký problém a věc, kterou je potřeba řešit. Je potřeba mít předem nastavené mechanismy, jak co dělat, když se ti foundeři rozhádají.

Jaké mechanismy to jsou? Máte ve Vašich společnostech nějaké principy nastavené?

Ano, máme. Ale jsou to složité věci ve smlouvách. Ve většině případů se to snažíme mít zajištěné např. podíly, když by ten jeden společník vypadl atd.

Je něco, co byste chtěl čtenářům ještě poradit?

Vaši komunitu čtenářů, tedy jedinců s vysokou hodnotou čistého jmění, bych víc ponukal k tomu jít do startupů. Na jednu stranu se to může jevit strašně rizikově, ale současně když se zaměříte na otázku kvantity a zainvestujete do velkého množství startupů, je velká pravděpodobnost, že jeden úspěšný vám ty investice vrátí. To je asi základní rada, aby se toho lidi nebáli.

Důležité je, že pak ty finance, i když ten startup neskončí miliardovým byznysem, pomohly dobré věci. Skrz ty produkty mohou investoři změnit svět k lepšímu, a zároveň podpoří často velmi začínající podnikatelé, kterým dají školu podnikání. Oni pak budou schopni tu společnost někam posunout.

Moje základní rada tak je, že každý, kdo má větší majetek, by se tomu investování do startupů měl věnovat. Aby to bral jako příležitost, která může skončit naprostým bankrotem, ale na druhou stranu to může sloužit jako příležitost k významnému zhodnocení, která se nepočítá v 10 %, ale ve stovkách až tisících. Druhá věc, že je to částečně ta filantropie. Pokud zainvestujete produkt, který pomáhá lidem, můžete mít mnohem větší impact než investice do spousty jiných aktiv.

[/swpm_protected]