Martin Hausenblas je spoluzakladatelem společností Malfini a Liftago, a řadí se mezi nejvýznamnější české individuální filantropy. Jak přistupuje ke správě majetku, co ho motivovalo k filantropickým projektům a jaké jsou jeho plány do budoucna, prozradil v rozhovoru pro Wealth Magazín – Premium.
Martin Hausenblas je českým podnikatelem, filantropem a zakladatelem startupu Liftago. Mediální pozornost upoutal zejména jeho nedávným filantropickým počinem, a to že se jako první Čech přidal k výzvě „Giving Pledge“, tzn. zavázal se posmrtně darovat 30 % svého majetku charitě. „To bylo jen vytknutí před závorku. Ke sklonku života to může být až 90 %,“ přiznal v rozhovoru pro Wealth Magazín. Na jeho zámečku Skrytín, který před lety koupil a postupně jej renovuje, jsme se bavili o tom, jak vznikla společnost Liftago, nebo jaké nástroje využívá pro správu majetku a plánování bohatství.
Jste zakladatelem a spolumajitelem startupu Liftago. Proč zrovna taxi služba, jaká byla ta vize?
Když jsem se díval na to, kde nejvíc vzniká emisí CO2, tak to bylo v dopravě. U dopravy je ještě problém, že se nám je nedaří snižovat, pořád rostou. Druhá věc, kterou jsem viděl, byl svět autonomních vozidel, která se řídí sama. Jenže autonomní auta nebyla. Bylo to v roce 2012, je to 10 let a dodneška nejsou v běžném provozu. Bylo potřeba hledat něco, co by tomu bylo podobné, abychom to mohli vyvinout. Volba padla na taxíky, protože taxi je autonomní auto, akorát tam sedí navíc ten, co to řídí.
To byla motivace. Zakládal jsem Liftago ne pro nedostižný blahobyt, ale jako pokračování životní cesty. Chtěl jsem pomoct na svět firmě, která bude kultivovat města, dopravu, bude optimalizovat a šetřit. A to se stalo. Dneska Liftago na každé jízdě s taxíkem ušetří zhruba dva kilometry na přistavení auta. Tohle byla ambice a ten gen se promítnul do společnosti. Společnost má jednoznačně velký společenský přesah a snaží se působit blahodárně ve celospolečenském organismu.
Vaší hlavní úlohou je následovat vizi a hodnoty. Jaké ty hodnoty jsou?
Obecně vize je klíčová proto, že ulehčuje rozhodování. Vybudovat firmu vyžaduje tisíce rozhodnutí. Pokud víte, kam jdete, rozhoduje se lépe. Lidi obecně mají tři důvody, na základě čeho jsou motivovaní:
- Že dělají to, co má smysl.
- Že se zlepšují v tom, co dělají.
- Že je pochválí někdo, koho si váží.
To jsou hlavní tři motivátory. Když stavíte vizi, měla by být jakoby magnetická. Měla by mít smysl. Bez vize jsou rozhodnutí těžší. Ve jménu té vize postavíte něco kloudného. To přitahuje lidi, chtějí se podílet taky.
Hodnoty jsou spíš o tom, kdo my jsme. To pomáhá při personální práci, protože majitelé se obtisknou do firmy, vytvoří tam svůj gen. Firma pak získá vlastní imunitní systém a umí rozlišit, jaké lidi ve firmě chceme a jaké nechceme. Přijdou lidi, kteří jsou kompatibilní s hodnotami, je jim tam dobře a ještě následují magnetickou vizi. Tak vznikají funkční organismy. To je úloha hodnot a vize.
A jaké jsou? Stačí péče řádného hospodáře, dobré mravy a bezvadná spolupráce. To znamená plnit závazky dobře a včas, nebýt šmejd a pracovat profesionálně a pořádně. Pak zaplatit daně, nelhat, nekrást, nepodplácet, neprodáváme drogy, neobchodujeme se zbraněmi… A pak ještě nést to světlo. To se promítá do firmy. Vždycky říkám, že nejdříve si musíme zamést před vlastním prahem, a pak o tom mluvit. To se také promítne do řady činností. Jsme informačně otevření, kdokoliv přijde, tak se může naučit naše agendy. Cílem je změnit celé odvětví a inspirovat další firmy. Například zrovna probíhá spolupráce se SIKO, Chart Feroxem a dalšími partnery. Ty managementy se stýkají a navzájem se inspirují.
Jak vnímáte správu majetku?
Já o tom budu mluvit tak, jak to mám nastavené já. Když člověk nic nemá, tak je to jednoduchý. Když se to začne kupit, je to složitější. Téma správy majetku je pro mě zajímavé z toho důvodu, že od okamžiku, kdy jsme se s mužem rozhodli mít děti, začal jsem si klást otázku, jak je dobře vychovat. Zjistil jsem, že dát jim prachy je to nejhorší, co můžu udělat. Vyrůstat s vědomím, že mám batoh peněz, je něco strašného.
Druhá věc je, že mně je téměř 50, uvědomuju si konečnost své schránky. Nechcete způsobit zlo ve své rodině… je to asi absurdní, ale strach, že se slítnou dědici, cupují firmu, dělají párty. To se samozřejmě nestane, ale mohlo by se stát. Není to jen o dědicích a o penězích, je to o odpovědnosti za ty stovky lidí, kterým firmy dávají zaměstnání a za ty tisíce zákazníků a dodavatelů. Čím je firma větší, tím větší odpovědnost nesete. Často ten mezigenerační přechod majetku firmy nepřežijou. A kdy s tím začít? No co nejdřív, ještě za zdravého úsudku, přece to nebudete dělat senilní.
Tohle byl motiv a pak se hledal nějaký vehikl. Celou dobu dělám filantropii. Za života si to nějak vyřeším, ale co když zaklepu bačkorami? Musí se najít nějaké životnější těleso, než je lidská schránka, ta je pomíjivá. Teď zrovna jsem v procesu vytváření mechanismu. Inspiroval mě Alfred Nobel a jeho nadace. Za života se o to postarám já a po smrti to dáme nadaci, ať koná něco prospěšného. Pak se vám lépe odchází. Aby po vás zbylo něco lepšího, než starý nábytek nebo knížky. Chci tu zanechat pozitivní stopu. Když se podívám na Nobela, jeho odkaz stále žije.
Využíváte svěřenský fond jako nástroj plánování majetku?
Ano. Tam odstraníte dědění. Když se podíváte na monarchie, proč se šlechtici a šlechtičny brali mezi sebou? Každé dědění způsobí rozdělení majetku. Takže pokud někdo v rámci svého života vytvoří nějaký shluk majetku, tak dědění se velmi pečlivě postará o to, aby se majetek rozprostřel, až z něj nezbude nic. To nechcete, nejste schopná nic dělat, když nemáte kapitál. Určitě je to organismus, který je životnější než lidská schránka.
Ještě je tam jedna zajímavá věc, a to je filantropická dimenze. Tak, jak to designujeme, tam jsou tzv. protectors, ochránci. Polovina práv bude v rukou rodiny a polovina v rukou nadací. Aby se dohodly, tak budou muset být ve shodě. To je super, protože vlastně ty nadace jsou věčné nebo dlouhověké organismy, dá-li Bůh, a rodina nemusí nutně mít kompetenci rozvíjení majetku atd. Takový mechanismus, kdy se navzájem potřebují, je výborný.
A proč půlka nadace? Protože teď jsem dal pledge, že 30 % majetku půjde na nadace, Nadaci Via a Ústeckou komunitní nadaci. Ale to bylo jen vytknutí před závorku. Ke sklonku života to může být až 90 %. Giving Pledge Warrena Buffetta a Billa Gatese je vlastně úplně správně.
Velké téma, co mě ještě zajímá, je téma zániku habitatu. To je to místo, kde budu působit zbytkem majetku. Kvůli tomu příští rok nastupuju na Harvard, půjdu studovat a udělám si projekt na toto. Chci se zaměřit na ochranu a záchranu habitatu. Stát jako instituce nefunguje dostatečně dobře. Nějaký trust, který bude dostatečně důvěryhodný na to, aby lidi jako já na závěr života řekli, „Mají to propít děti?“ Já přispěju na to, aby tu zbylo něco pěkného, aby se koupily cenné přírodní oblasti a zachovaly se, zároveň ale i péče o ně. Na planetě nejsme sami. Musí tu zůstat prostor i pro ostatní živočichy a rostliny. Ta místa je třeba chránit. To mě hodně zajímá.
Jaká životní cesta dovedla Martina Hauseblase k založení společnosti Liftago? Co ho motivovalo k filantropickým aktivitám? Celý rozhovor naleznete na str. 42 třetího čísla Wealth Magazín – Premium!
