1,K

V prosincovém čísle Wealth Magazín – Premium jsme se ptali několika českých a slovenských žen na jejich cestu k úspěchu. Jednou z nic je i Ivona Butcher, jejíž jméno rezonuje až na Wall Street. Ivona se s redakcí podělila o to, jaká byla její životní cesta, názor na diskutovanou délku mateřské dovolené a její vliv na pozici žen ve vedení, i o plnění jejího snu přivést českou firmu ke světovému úspěchu.

Co je to úspěch a jak jej hodnotit? „Úspěch je relativní, protože každý považuje za úspěch něco jiného. Já považuji za úspěch to, že po mnoha letech, kdy jsem se věnovala jen práci, mám krásně vybalancované tři důležité oblasti mého života – rodinu, kariéru a sport,“ vnímá svůj úspěch Ivona Butcher, česká investorka a podnikatelka. Ivona Butcher působila jako více prezidentka Magnitude Capital v New Yorku, kde následně spustila dva investiční fondy. Spolu se svým manželem v roce 2017 založila první český search fond a nyní vede českou výstavářskou společnost Beire. „Když jsem byla v Americe, mrzelo mě, že mezi světově obchodovanými firmami nevidím ty české. Vrátila jsem se do Čech, abych vedla českou firmu a snažila se jí dovést ke světovému úspěchu,“ prozradila Ivona důvody, proč se vrátila do České republiky koupit a vést tuzemskou firmu.

KE STAŽENÍ WEALTH MAGAZÍN – PREMIUM:
JAK SPRAVUJÍ MAJETEK ÚSPĚŠNÉ ŽENY?

Dosud jste toho mnohé dokázala. Jakým způsobem si žena může v současné společnosti vybudovat takové postavení?

Úspěch je relativní, protože každý považuje za úspěch něco jiného. Já považuji za úspěch to, že po mnoha letech, kdy jsem se věnovala jen práci, mám krásně vybalancované tři důležité oblasti mého života – rodinu, kariéru a sport. Myslím si, že recept na úspěch, ať už v jakékoliv oblasti, je stejný jak u ženy, tak u muže. Je to makat, makat, makat. To nic nenahradí, neexistuje žádná zkratka.

Ženy na rozdíl od mužů musí řešit ještě jednu oblast. Zvláště v České republice jsou ženy automaticky řazené do pozice pečovatelek, které mají na starosti domácnost. Chtěla bych podpořit všechny ženy v tom, aby se zamyslely nad tím, jak by chtěly, aby jejich život vypadal, a jestli v roli pečovatelky skutečně chtějí být. Bez toho, aby braly v úvahu, co si myslí jejich rodina, společnost… Ono je to těžké. Zvlášť když vyrůstáte v českém prostředí, tak je těžké si říct, jak vy sama chcete, aby váš život vypadal. Když se vám to povede, tak možná zjistíte, že vás to zavede úplně jinam, než společnost očekává. Hodně důležité pak je mít podporujícího partnera, který má upřímnou radost z toho, že jste úspěšná. Nezávidí vám to. Má dostatek sebevědomí na to, aby se s vámi radoval.

Po vysoké škole jste odjela do USA a sama jste se tak musela vyprostit z těchto vazeb a prostředí. Jaké to bylo?

Ze začátku to bylo hodně těžké. Měla jsem pocit, jako bych zradila to, v čem jsem vyrůstala. První roky sice bolely, ale ve výsledku jsem strašně ráda. Bylo osvobozující, že jsem měla možnost si život vystavět úplně od začátku tak, jak já chci, bez toho, aby mě ovlivňovalo okolí. V New Yorku je prostředí velmi liberální a benevolentní. Každý je tam sám sebou. Ať uděláte cokoliv, nikdo se na vás nebude dívat divně. Tam je každý svým způsobem divný, a naopak všechno je normální. Bylo to těžké, ale ve výsledku jsem přesvědčena, že právě proto mám tak šťastný život, jaký mám.

Několik let jste působila na Wall Street. Tato, řekněme „investiční metropole“, je často spíše spojována s muži. Jaké to je být vysoce postavenou ženou v tomto maskulinním prostředí?

[swpm_protected visible_to=“not_logged_in_users_only“] [/swpm_protected] [swpm_protected for=“2-3-5″ do_not_show_protected_msg=“1″]

Nikdy jsem se tam nesetkala s jakýmkoliv náznakem diskriminace. Na to, že většinou jste jediná žena v místnosti, jste v tu dobu už zvyklá. To se s vámi táhne dlouho a těch žen kolem vás postupně ubývá. Diskriminaci nebo předsudky, které často cítím tady v Čechách, jsem v New Yorku necítila nikdy. Jsem přesvědčená, že je to tím, že tam není žádná mateřská. Tím, že žena neodchází na mateřskou dovolenou, se úplně stírají rozdíly v práci. Vím, že délka mateřské dovolené, je citlivé téma. Ale jsem přesvědčená, že to je velký důvod diskriminace žen na pracovním trhu.

To musí být ale pro matku náročné být bez jakékoliv mateřské dovolené.

Oficiálně je 14 dní neplaceného volna. Pak záleží na tom, v jak prestižní společnosti pracujete, jak se dohodnete se zaměstnavatelem na tom, že budete pracovat i mimo kancelář. Když jsem byla v New Yorku s první dcerou, měla jsem asi dva měsíce volna. Pak jsem se naplno vrátila do práce. To bylo náročnější, než když jsem po porodu s druhou dcerou neměla doslova ani jeden den volna. Ale měla jsem tak flexibilní práci, že jsem do ní fyzicky chodila jen mezi kojením. Paradoxně nemít vůbec žádnou mateřskou dovolenou bylo pro mě díky té flexibilitě daleko příjemnější, než když jsem měla dva měsíce volna, ale pak jsem musela trávit 16 hodin denně v kanceláři.

Vaše kariérní cesta mi trochu připomíná americkou komedii Kráska mezi muži o novinářce, která se za účelem článku vydá jako asistentka na Wall Street. Film pak mimo jiné reflektuje mladou ženu v prostředí ryze mužské populace se všemi výhodami – jako je to, že vám každý muž ihned pomůže, i nevýhodami, např. přehlížení v rozhodovacích procesech. Máte podobné zkušenosti?

Naštěstí jsem tam pracovala už v jiné době. Lidé se vybírali na základě schopností, dravosti, ochoty pracovat s vysokým nasazením a inteligenční kapacity. Tohle jsou pozice, o které se rvou lidé z celého světa. Pokud je někdo opravdu dobrý, firma si ho nenechá uniknout bez ohledu na to, zda je to muž či žena. Je šance, že jim tu investiční strategii vylepší, a to se pak bavíme o ohromných částkách, které to té firmě může přinést.

Aktuální studie a Wealth reporty tvrdí, že je potřeba na pozici Wealth Managerů dosadit více žen z důvodu toho, že v blízké budoucnosti to budou právě ženy, kdo bude tvořit většinovou vrstvu dolarových miliardářů. Podle těchto studií jsou ženy ženám nejen genderově blíž, ale mají také lepší intuici a některé schopnosti. Jak to vnímáte Vy?

Obecně nemám ráda, když se zveličují rozdíly mezi muži a ženami. Ze zkušeností, a jak říkáte z nějakých dat, souhlasím s tím, co jste řekla. Je pravda, že ženy jsou často schopny při práci pojmout více faktorů, vidí věci v celé šíři a často tam i lépe funguje empatie. Nerada ale zveličuji rozdíly mezi ženami a muži. Sama, když přijímám člověka, tak je to na základě schopností.

Po několika letech v New Yorku jste se vrátila zpět do České republiky. Co bylo důvodem návratu?

Ten důvod byl čistě osobní, z pohledu kariéry by bylo výhodnější zůstat v Americe. Jakkoliv byla práce v hedgeovým fondu zajímavá a naplňující, nebyly tam vidět konkrétní dopady. V podstatě jsem jen přendávala miliony z leva doprava. V rámci ekonomické teorie jsem si mohla říkat, že pomáhám efektivitě trhu, ale konkrétní dopady jsem neviděla.

Bylo mým snem vést firmu. Když jsem byla v Americe, mrzelo mě, že mezi světově obchodovanými firmami nevidím ty české. Vrátila jsem se do Čech, abych vedla českou firmu a snažila se ji dovést ke světovému úspěchu. Dalším důvodem bylo to, že dokud jsme s manželem měli separátní kariéry, tak nás to táhlo každého jiným směrem. Pro moji kariéru by bylo nejlepší zůstat v New Yorku, jeho to zase táhlo do manažerských pozic v jiných městech a zemích. Vést společně firmu je jediná možnost, jak být na jednom místě, a přitom mít oba uspokojující kariéru.

Zmínila jste pojem hedge fond. Můžete upřesnit, co to je?

Hedge fond může provádět likvidní i nelikvidní investice, často kvantitativní. Většinou se snaží využívat nějaké neefektivity na trhu. Ekonomická teorie tedy říká, jak by věci měly fungovat, ale občas nefungují. Tohle jsou situace, které hedge fond hledá a napravuje. Hedge fondy jsou téměř neregulované, dají se v nich proto vymýšlet extrémně zajímavé investiční strategie.

S manželem jste po návratu do ČR založila podnik, který byl však původně search fondem. O co jde a jak to funguje?

Zatímco hedge fond se většinou zaměřuje na veřejně obchodovatelné akcie nebo podíly, search fond je forma private equity. Tento koncept vznikl v 80. letech na Stanfordu a pro investory je to forma investice, která byla historicky extrémně úspěšná. Pro manažery nebo začínající podnikatele je to způsob, jak si koupit firmu bez toho, aniž by na začátku měli super nápad a museli si projít startupovým obdobím. Pro podnikatele, který firmu vede a chce ji prodat, je to možnost, jak firmu prodat tak, aby pokračovala v její tradici a formě. V search fondech jsou zainteresováni obvykle lidé kolem amerických univerzit, jako např. Stanford, Harvard, Kellogg…Tam se slučuje komunita lidí, kteří mají know-how a zkušenosti pro search fondy.

Na začátku je většinou relativně mladý podnikatel nebo manažer, který má kolem sebe velmi zkušenou komunitu, jež do toho dává nejen peníze, ale i znalosti. Obvykle se jedná o investory, kteří dříve sami vedli a prodali podnik. Mají tak hodně zkušeností a chuť své zkušenosti předávat dál. Tento manažer se vydá hledat jednu vhodnou firmu, ale jen jednu. To je velký rozdíl oproti klasickému private equity. S manželem jsme byli první, kdo toto udělal i v České republice. V roce 2017 jsme se sem přestěhovali, rok jsme hledali firmu, která by odpovídala kritériím, co jsme si vytyčili. V roce 2018 jsme ji našli a se skupinou investorů koupili. Tím search fond zaniknul a už existuje jen firma Beire. Tu nyní vedeme.

Jaká ta kritéria jste měli pro firmu?

Kritéria byla jak finanční, tak nefinanční. Co se týče finančních, jednalo se o odpovídající velikost, marži, opakující se tržby a nízké Capex, tedy kapitálová náročnost. Z nefinančních jsme hledali exportně orientovanou firmu, abychom splnili náš cíl – vybudovat takovou firmu, o které ve světě budou vědět.

Také jsme nechtěli být zapletení v ničem, co by mohlo zavánět úplatky nebo celkově nekalými praktikami. Ideálně se mělo jednat o B2B firmu, kde zákazníky jsou hlavně západní firmy. To jsme nakonec našli. Jeden z konceptů, který jsme si sem do ČR přinesli, je to, že se vyplatí podnikat poctivě. Když si něco v Americe řeknete, tak to z mé zkušenosti platí, jinak vás komunita nepustí dál a zničíte si reputaci. Prakticky končíte. Když je podnikatelská kultura budována tímto způsobem, dá se podnikat mnohem snáz. To je něco, co tady v Čechách chceme razit. Myslím, že situace se už hodně lepší, ale ještě to není tam, kde by to mělo být.

S ohledem na Vaše zkušenosti můžeme říct, že v tématu správy majetku jste odborníkem. Jak byste definovala pojem správy majetku?

Mně ten pojem přijde krásně sebevysvětlující. Je to způsob, jakým nakládám s hmotným, případně i nehmotným majetkem, aby měl nějakou hodnotu do budoucna. Nemusí jít jen o peněžní hodnotu, ale aby byl do budoucna někomu užitečný, ať už mluvíme o vašich dětech nebo o celé společnosti.

Stavíte vlastní přístup ke správě majetku na konkrétních hodnotách?

Všechno, co děláme, byť nevědomě, se řídí nějakými hodnotami. Hodnoty, byť si je nedokážeme definovat, ovlivňují veškeré naše chování a jednání. Odpověď je ano, ale konkrétní hodnoty Vám teď nevyjmenuju.

Prozradila byste nějaké své strategie správy majetku?

Postupně jsem došla ke kráse nízkonákladové pasivní investice. V Čechách jsem studovala ekonomii a pracovala jsem při škole jako akciový analytik. Tehdy jsem si představovala, že budu chytrým analytikem, přijdu na ukazatele, které nikdo jiný nespočítá, a budu takto vydělávat. Pak jsem na Wall Street viděla, kolik nejchytřejších lidí z celého světa se o tohle snaží, a ještě k tomu mají neskutečně rychlé počítače, díky kterým jejich pokyn na burzu doletí dřív. Tahle snaha mě pak opustila.

Mojí nejoblíbenější strategií se stalo dát peníze do nějakého nízkonákladového ETF a několik desítek let na ně nesáhnout. Například Vanguard ETF, tam mám pasivní investici v S&P 500 s náklady 0,03 %, to je nádhera. Důležité je vybrat si něco s nízkými poplatky, ty jsou největší žrout výnosů. Investiční manažeři mají nízkou přidanou hodnotu. Těch manažerů, kteří vám přinesou opravdu výnos nad účtované poplatky a s nízkou korelací s trhem, je na celém světě pomálu. Jinak mám momentálně až moc majetku uloženo ve firmě, kterou vedu, a něco v investičním strategiích, které jsem v New Yorku rozjela.

V nedávné době jsme publikovali článek o progresivní dědické a darovací dani v USA. Jak toto máte ošetřené u svých investic?

Veškerý majetek, který plánujeme předat našim dcerám, je ve svěřenském fondu. Není to jen z daňových důvodů, které zmiňujete. Často kolem sebe vidíte, že život dětí, které dostanou přístup k penězům, se nevyvíjí dle vašich představ. Já jsem první generace, která tohle svým dětem bude moct nabídnout. Trochu se toho bojím. V Americe jsou běžné struktury, kde je majetek schován ve svěřenském fondu. Děti o něm často ani neví a dozví se např. v 18 nebo 21 letech, že svěřenský fond existuje. Většinou je to však ještě nějak omezené – u nás se peníze dají použít např. jen na lékařské výlohy nebo studium.

Vaše dcery ví o majetku ve svěřenském fondu?

Ne. Jim je teprve 3 a 7 let.

Zapojujete děti nějak do podniku?

Nezapojujeme, jsou to děti. Ale zrovna včera měla ta sedmiletá za úkol přinést mi od manžela čokoládu. Ten se jí zeptal, zda chce za to provizi. Obecně je vzděláváme tak, že třeba když dostanou zmrzlinu, tak si z ní vezmeme daň. Různé koncepty se učí od mala.

Když pomineme toto malé vzdělávání o financích. Učíte je i o investicích?

Zatím ne. V těch 7 letech je na to brzy. Zatím jsme u konceptu šetření, na investice mají ještě pár roků. Ale v zahraničí se poměrně často setkáváte s tím, že děti dostanou k prvním narozeninám třeba jednu akcii.

Máte zavedenou rodinnou ústavu nebo rodinnou radu?

Nemáme.

Plánujete zavedení těchto orgánů, které budou např. vycházet z hodnot svěřenského fondu?

V rozhodovacím orgánu jsme my s manželem a očekáváme, že dcery si vybudují a zaslouží vlastní majetek. Proto toto neplánujeme.

A pokud by se dcery chtěly samy zapojit např. do podniku?

Tak je budeme s radostí učit. Ale budou si to muset samy odpracovat, aby byly zapojené do rozhodování.

Máte velké zkušenosti jako správce majetku. Jaký by podle Vás měl v dnešní době být správce majetku?

Sama nesnáším odpovědi, které začínají, „To záleží“. Ale ono to opravdu záleží na cílech investora. Nejblíže je k tomu mít část investic pasivně na akciovém trhu, nechat trh pracovat sám za sebe a zbytečně to nezatěžovat poplatky. Část investic vložit do toho, co vás baví a v čem můžete být dobrá. U mě konkrétně je to vedení firmy Beire, ale u každého je to něco jiného. Je to spojené s potěšením, necháváte peníze pracovat společně s vámi a něco tvoříte, vytváříte hodnotu, kterou vidíte růst a je skoro hmatatelná. Z toho je pak nádherný pocit.

Věnujete se také filantropickým aktivitám?

Věnuji se projektům, ke kterým mám blízko. Letos je to válka na Ukrajině, to je něco, co nás hodně ovlivnilo. Máme zaměstnance a vazby na Ukrajinu. Vše jsou to věci, kde vidíte, co se děje s vašimi penězi. Jdete nakoupit elektrocentrály a vidíte, že dodávka s nimi zítra odjíždí, a víte přesně kam. Jsou to konkrétní věci, kde dopad vidíte jasněji, než kdybyste poslala peníze na obecný transparentní účet.

Projekt, kterému se věnuji dlouhodobě, je podpora přirozených porodů v ČR, a to ať různých spolků, které tlačí na změnu českých porodnic, tak případně vznik samostatných porodních domů. Mrzí mě, že velká část českých žen bere porod jako něco nepříjemného, co musí přetrpět. Přitom je to krásná událost. Pro mě je to jeden z nejkrásnějších zážitků v životě. Byla bych moc ráda, kdyby se české porodnictví změnilo tímto směrem a umožňovalo mamince i miminku více prožít ten krásný zážitek.

Je něco, co byste poradila českým podnikatelkám nebo investorkám?

Víc si věřit. Myslím si, že v tom obecně mají české ženy mezery. Investorky mají obecně nižší sebevědomí než muži a v ČR je ten rozdíl ještě markantnější. Takže nebát se toho a věřit si. Když žena něco chce, tak to dokáže.

[/swpm_protected]